komu odpovědět dřív. Nakupoval totiž ve městě pro celé okolí. Cho- dil do krámů, přivážel ševci svitky kůže, kováři železo, své zaměstna- vatelce sud slanečků, čepce od modistky, příčesky od kadeřníka, a při návratu rozděloval po cestě své balíky; stál na kozlíku a s halasným pokřikem je přehazoval přes plot na dvorky, zatímco jeho koně šli bez řízení sami dál. Zdržela ho nehoda: chrt paní Bovaryové utekl do polí. Přes čtvrt hodiny na něj hvízdali. Hivert se dokonce vrátil půl míle nazpět a kaž- dou chvíli měl dojem, že psa vidí, ale pak bylo nutno jet dál. Emma plakala, rozhněvala se, obvinila z toho neštěstí manžela. Pan Lheu- reux, obchodník s látkami, který s nimi jel ve voze, se ji snažil utěšit mnoha historkami o ztracených psech, kteří po dlouhých letech poznali své pány. Vykládal, jak se o jednom povídalo, že se vrátil do Paříže až z Cařihradu. Jiný zas uběhl přímou čarou padesát mil a pře- plaval čtyři řeky. A otec pana Lheureuxe míval pudla; dvanáct let ho neviděl, a pak jednou, když šel do města na večeři, skočil mu pudl zčistajasna večer na ulici na záda.
Vlaštovka
101
Made with FlippingBook - Online magazine maker