hedvábnou vázanku, která přidržovala pevně jako okruží plizovaný batistový límec, a podle pohybů hlavy se jí spodek obličeje buď nořil do bílé látky, nebo z ní něžně vystupoval. Mezitím co si Charles s lé- kárníkem povídali, ti dva spolu zapředli jeden z těch neurčitých ho- vorů, kde náhodné věty člověka vždycky přivádějí zpět k pevnému středu společné sympatie. Pařížská divadelní představení, tituly ro- mánů, nové čtverylky, svět, který žádný z nich neznal, Tostes, kde předtím žila, Yonville, kde jsou teď – všechno probrali, o všem mlu- vili, dokud večeře neskončila. Když se podávala káva, odešla Félicité do nového domu připravit pokoj a hosté se po chvíli zdvihli. Paní Lefrançoisová spala u vyha- slého krbu; čeledín čekal s lucernou na manžele Bovaryovy, aby je za- vedl domů. V ryšavých vlasech měl kousky slámy, na levou nohu kulhal. Do druhé ruky vzal deštník pana faráře a společnost se vydala na cestu. Městečko spalo. Pilíře na tržišti vrhaly dlouhé stíny. Země byla úplně šedivá jako za letní noci. Jelikož však byl lékařův dům jen asi padesát kroků od hospody, museli si skoro hned popřát dobrou noc a rozejít se. Emma už v předsíni cítila, jak jí chlad zdiva padá na ramena jako vlhký ručník. Stěny byly nové a dřevěné schody praskaly. V ložnici v prvním poschodí prosvítal okny bez záclon bělavý přísvit. Bylo vidět vrcholky stromů a ještě dál louku, napůl ponořenou v mlze, která stoupala v měsíčním svitu podle říčky. Uprostřed pokoje byly bez ladu a skladu naházeny zásuvky z prádelníku, láhve, tyče, matrace na židlích a umyvadla na podlaze – jak to tam nedbale nechali ležet ti dva muži, kteří přinesli nábytek. Po čtvrté spala Emma na neznámém místě. Poprvé se jí to stalo, když vstoupila do kláštera, podruhé po příchodu do Tostes, potřetí na zámku la Vaubyessard a počtvrté tady; a pokaždé jako by tím v jejím životě započalo nové období. Nevěřila, že věci zůstávají stejné, změní-li se místo –, a jelikož ta část života, kterou prožila, jí připadala špatná, patrně bude to, co ji čeká, lepší.
Kapitola třetí
D
ruhý den, sotva vstala, spatřila na náměstí písaře. Byla v županu. Zdvihl hlavu a pozdravil ji. Letmo se uklonila a zavřela okno. Léon čekal celý den, až bude šest hodin večer, ale když přišel do hospody, našel tam u stolu jen pana Bineta.
Večeře z minulého dne pro něj byla významnou událostí, dosud nikdy nehovořil dvě hodiny s dámou. Jak to, že jí dovedl sdělit – a ta- kovými slovy – tolik věcí, které by předtím tak dobře vyjádřit neuměl? Zpravidla býval plachý a zachovával si rezervovanost, v níž se pojí stud i přetvářka. V Yonville měl pověst dobře vychovaného mladíka. Poslouchal debaty zralých mužů a nebyl politicky radikální, což je u mladého člověka neobvyklé. Měl také různá nadání, maloval akva- rely, dovedl zpívat z listu a večer po jídle, pokud zrovna nehrál karty, se rád zabýval i literaturou. Pan Homais si ho vážil pro jeho vzdělání, paní Homaisová ho měla ráda pro jeho ochotu, neboť často chodil na zahradu s jejími ratolestmi, věčně ušpiněnými a nezvedenými mr- ňaty, poněkud lymfatickými jako jejich matka. Kromě služky se o ně staral lékárnický učeň Justin, vzdálený bratranec pana Homaise, kte- rého si k sobě lékárníkovi vzali z útrpnosti a který zároveň dělal do- mácího poskoka. Lékárník se projevil jako nejlepší soused, jakého si lze přát. In- formoval paní Bovaryovou, u koho se nejlépe nakupuje, přivedl k ní svého dodavatele moštu, sám nápoj ochutnal a ve sklepě dával pozor, aby byl sud správně uložen. Poradil jí také, jakým způsobem získat máslo za levnou cenu, a uzavřel pro ni dohodu s kostelníkem
110
111
Made with FlippingBook - Online magazine maker