Bylo odpoledne; domy měly zavřené okenice a břidlicové střechy, lesknoucí se v ostrém světle modrého nebe, vypadaly, jako by na hře- benu štítů rozpraskávaly jiskry. Vál těžký vítr. Emma pocítila při chůzi slabost; kamínky na chodníku ji tlačily a uvažovala, zda se nemá vrátit domů nebo se jít někam posadit. V tomto okamžiku vyšel z vedlejších dveří pan Léon se svazkem papírů pod paží. Přišel ji pozdravit a postavil se do stínu před obchod pana Lheureuxe pod vyčnívající plátěnou šedivou stříšku. Paní Bovaryová řekla, že se jde podívat na děcko, ale že začíná být unavená. „Kdyby…,“ začal Léon, ale netroufal si pokračovat. „Máte teď něco na práci?“ zeptala se. A když jí písař odpověděl, požádala ho, aby ji doprovodil. Ještě ten večer se to vědělo po celém Yonville a paní Tuvachová, starostova man- želka, prohlásila před služebnou, že se paní Bovaryová kompromituje . Aby se dostali ke kojné, museli na konci ulice odbočit vlevo, jako směrem ke hřbitovu, a dát se mezi domky a dvorky úzkou pěšinou vroubenou keři ptačího zobu. Byly zrovna v květu, kvetl také rozrazil, šípky i kopřivy a ostružiní proplétající se mezi křovisky. Otvorem v živém plotě bylo vidět u baráků vepříka na hnojišti nebo přivázané krávy, otírající si rohy o kmen stromu. Kráčeli pomalu vedle sebe, ona se o něho opírala a on zvolňoval krok a přizpůsoboval ho jejímu; před nimi poletovalo hejno much a bzučelo v horkém vzduchu. Poznali domek podle starého ořešáku, který ho stínil. Byl nízký, po- krytý hnědými taškami a pod vikýřem visel pletenec cibule. Otýpky chrastí opřené o trnitý plot rámovaly záhon hlávkového salátu, několik pídí levandule a kvetoucího hrachu podepřeného laťkami. Trávou tekla špinavá voda a rozlévala se do několika pramínků; kolem ní ležely jakési nerozpoznatelné hadry, pletené punčochy, červená bavlněná ka- zajka a na živém plotu bylo rozestřené velké prostěradlo ze silného plátna. Při zavrzání vrátek se objevila kojná; v náručí držela sající dítě. Druhou rukou táhla uboze vypadajícího a neduživého chlapečka s ob- ličejem plným krtic – byl to syn nějakého rouenského čepičáře; rodiče příliš zaměstnaní obchodem ho nechávali na venkově.
116
Made with FlippingBook - Online magazine maker