„Chudák chlapec!“ pomyslela si. „Co se jí na mně nelíbí?“ uvažoval on. Nakonec však Léon řekl, že musí v nejbližších dnech zajet do Rouenu kvůli nějaké notářské záležitosti. „Skončilo vám předplatné hudebnin, mám je obnovit?“ „Ne,“ odpověděla. „Proč ne?“ „Protože…“ Stiskla rty a pomalu vytáhla jehlu s dlouhou šedou nití. Léona ta ruční práce dráždila. Emminy prsty jako by se při ní na špičkách odíraly. Napadla ho galantní větička, netroufal si ji však vy- slovit. „Necháváte toho tedy?“ pokračoval. „Čeho? Hudby?“ řekla živě. „Božínku, ano! Musím přece vést do- mácnost, pečovat o manžela, zkrátka mám tisíc povinností, které jsou přednější!“ Pohlédla na hodiny. Charles se zpozdil. Začala hrát starostlivou manželku. Dvakrát nebo třikrát opakovala: „On je takový laskavý!“ Písař měl pana Bovaryho rád. Tyto projevy něhy ho však nepří- jemně překvapily; nicméně ho chválil také, jako ho chválil každý, ze- jména lékárník, jak řekl Emmě. „Ano, je to výborný člověk,“ pokračovala Emma. „Zajisté,“ odpověděl písař. Potom začal mluvit o paní Homaisové, která značně zanedbávala své oblékání, což jim obvykle bývalo k smíchu. „Co na tom?“ přerušila ho Emma. „Dobrá matka a hospodyně se nestará o to, co má na sobě.“ Potom se zase odmlčela. Stejně tomu bylo v následujících dnech; její řeči, způsoby, všechno se změnilo. Brala si k srdci vedení domácnosti, začala znovu pravi- delně chodit do kostela a držela služku s větší přísností. Vzala malou Bertu od kojné. Když měli návštěvu, Félicité ji při- vedla a paní Bovaryová dcerku svlékala a ukazovala hostům její
134
Made with FlippingBook - Online magazine maker