a zároveň zdvihal špičatý nos a usmíval se zapadlými ústy. Podle šerpy poznal starostu a vyložil mu, že pan prefekt nemohl přijet a on sám že je rada z prefektury. Připojil ještě pár omluv. Tuvache na to odpo- věděl zdvořilými frázemi, pan rada prohlásil, že je dojat, a oba tak se- trvávali tváří v tvář. Jejich čela se téměř dotýkala a kolem nich stáli členové poroty, městské zastupitelstvo, honorace, národní garda a dav. Pan rada si tiskl k hrudi svůj třírohý černý klobouček a opětoval pozdravy, zatímco Tuvache prohnutý jako luk se rovněž usmíval, kok- tal, hledal slova a prohlašoval, že je oddaný monarchii a že je to pro Yonville veliká čest. Hippolyte, podomek z hostince, převzal od kočího koně, a pokul- hávaje na svou znetvořenou nohu, odváděl je za uzdu k vratům Zla- tého lva , kde se shromáždilo mnoho vesničanů, aby si prohlédli kočár. Zaduněly bubny, ozvala se rána z houfnice a pánové se šli jeden po druhém posadit na tribunu do křesel potažených červeným utrecht- ským sametem, která zapůjčila paní Tuvachová. Všichni ti lidé si byli navzájem podobní. Jejich měkké světlé tváře trochu osmahlé sluncem měly barvu sladkého moštu a huňaté licousy jim vyčnívaly z tuhých a vysokých límců přidržovaných bílými, peč- livě uvázanými nákrčníky. Všechny vesty byly sametové a s límečkem; u všech hodinek viselo na dlouhé stuze oválné pečetítko z karneolu; a všichni se oběma dlaněmi opírali o stehna, přičemž si pečlivě uhla- zovali záhyby na kalhotách, jejichž nespařená látka se blýskala ještě více než kůže na silných botách. Dámy z místní honorace stály vzadu ve vestibulu mezi sloupy, za- tímco obyčejný dav buď stál, anebo seděl na židlích proti tribuně. Lestiboudois sem totiž přinesl všechny židle, které přestěhoval z louky, a ještě každou chvíli běhal do kostela pro další; svou činností způsobil takovou mačkanici, že bylo velmi obtížné prodrat se až ke schůdkům na tribunu. „Podle mého názoru,“ řekl pan Lheureux, obraceje se na lékárníka, který šel kolem něho, aby se dostal na své místo, „sem měli postavit dva benátské stožáry a na ně nějakou bohatší a vznešenější výzdobu, to by byla pěkná podívaná.“
170
Made with FlippingBook - Online magazine maker