a kousek dál si lékárník se synem Napoleonem mezi koleny přikládal dlaň k uchu, aby nepřišel ani o jedinou slabiku. Ostatní členové po- roty pomalu pokyvovali bradami nad vestou na znamení souhlasu. Pod tribunou odpočívali hasiči opřeni o své bajonety a Binet nehybně stál s vystrčeným loktem a špičkou tasené šavle mířil vzhůru. Snad slyšel, ale asi nic neviděl, protože mu štítek přilby sahal až k nosu. Jeho pobočník, Tuvachův nejmladší syn, rozměry své přilby opět pře- hnal; byla ohromná, viklala se mu na hlavě a vyčníval z ní kus bavl- něného šátku. Usmíval se pod ní s něhou přímo dětskou a v bledé tvářičce, po které tekly kapky potu, měl výraz blaženosti, únavy a ospalosti. Náměstí bylo plné až k domům. U všech oken bylo vidět opřené diváky, lidé stáli ve všech dveřích a Justin před výkladní skříní lékárny vypadal úplně pohroužený do té podívané. Ačkoli bylo ticho, hlas pana Lieuvaina se ztrácel ve vzduchu. Nesl se k posluchačům v úryv- cích vět, přerušovaných občas šoupáním židlí v davu. Potom se na- jednou ozvalo zezadu dlouhé zabučení nějakého dobytčete nebo bečení jehňat, která si odpovídala na rohu ulic. Skotáci a ovčáci totiž přihnali svá zvířata až tam, ta se občas ozývala a občas přitom uhryzla kousek listí, které jim viselo nad tlamou. Rodolphe si přisedl blíž k Emmě a řekl jí tiše a rychle: „Copak ve vás to spiknutí společnosti nevzbuzuje odpor? Existuje jediný cit, který společnost neodsuzuje? Ty nejvznešenější vzněty, ty nejčistší sympatie jsou pronásledovány a pomlouvány, a když se dvě ubohé duše konečně někdy najdou, podniká se všechno, aby ne- mohly k sobě. Ony však o to budou usilovat, budou mávat křídly, budou se volat. Co na tom, dříve či později, za půl roku nebo za deset let se spojí a budou se milovat, protože osud tomu chce a protože se narodily jedna pro druhou.“ Seděl s rukama zkříženýma na kolenou a s tváří zdviženou k Emmě, díval se na ni zblízka a upřeně. Rozeznávala v jeho očích drobné zlaté paprsky, zářící okolo černých zorniček, a dokonce ucítila vůni pomády, kterou měl natřené vlasy. Zmocnila se jí ochablost, vzpomněla si na vikomta, který ji na la Vaubyessard přiměl tančit valčík a z jehož
Výstava
179
Made with FlippingBook - Online magazine maker