Kapitola první
B
yli jsme zrovna ve studovně, když vešel ředitel, za ním nějaký nováček v městských šatech a školní sluha, který nesl velký psací pult. Ti, co spali, se probudili a vstali jakoby překvapeni při práci. Ředitel nám pokynul, abychom se zase posadili, potom se obrátil na dozorce studovny.
„Pane Rogere,“ řekl mu polohlasně, „svěřuji vaší péči tohoto žáka; vstupuje do páté třídy. Bude-li jeho práce a chování uspokojivé, po- stoupí mezi starší , kam podle svého věku patří.“ Nováček zůstal stát v rohu za dveřmi, takže ho bylo sotva vidět: byl to venkovský chlapec asi patnáctiletý, vyšší než kdokoli z nás. Vlasy na čele měl rovně zastřižené, jako mívají na vesnici kostelní zpě- váci, vypadal rozumně a značně rozpačitě. Ačkoli nebyl široký v ra- menou, přiléhavý kabát ze zeleného sukna a s černými knoflíky ho musel tísnit v průramcích, a v rozparku rukávů byla vidět zarudlá zá- pěstí, navyklá zůstávat holá. Nohy v modrých punčochách vykuko- valy z nažloutlých kalhot vysoko vytažených na šlích. Obutý byl v důkladných, špatně vycíděných botách s cvočky. Začali jsme odříkávat úkoly. Poslouchal napjatě a pozorně jako při kázání, ani si netroufal zkřížit nohy nebo se opřít o loket, a když ve dvě hodiny zazvonilo, učitel ho musel upozornit, aby si s námi šel stoupnout do řady. Při vstupu do třídy jsme měli ze zvyku odhodit čepici na zem, aby- chom pak měli volnější ruce: muselo se s ní mrštit pod lavici hned od prahu dveří, tak aby se odrazila od zdi a nadělala spoustu prachu; tak se to prostě dělalo.
9
Made with FlippingBook - Online magazine maker