Gustave Flaubert: PANÍ BOVARYOVÁ

Kapitola jedenáctá

N

edávno si totiž přečetl chválu na nový způsob léčby koňské nohy, a ježto byl přívržencem po- kroku, pojal vlasteneckou myšlenku, že v Yonville, aby se městečko dostalo na úroveň , by se měla pro- vést nějaká operace znetvořené nohy. „Neboť co se tím riskuje?“ říkal Emmě. „Jen se

podívejte (a počítal na prstech výhody pokusu): úspěch téměř zaru- čený, pro nemocného úleva a zlepšení vzhledu, pro operatéra rychle získaná proslulost. Proč by například váš manžel nepomohl tomu chudákovi Hippolytovi od Zlatého lva ? Ten by určitě o svém uzdra- vení neopomněl povědět všem projíždějícím hostům, a pak (Homais ztišil hlas a rozhlížel se kolem sebe) – kdo by mi zabránil, abych o tom neposlal zprávičku do novin? A takový článek jde z ruky do ruky… mluví se o něm… nakonec je z toho lavina! A kdo ví? Kdo ví?“ Bovary by opravdu mohl mít úspěch. Nic nenasvědčovalo tomu, že by nebyl obratný; a jaké by to pro Emmu bylo zadostiučinění, kdyby ho dovedla k podniku, který by mu vynesl zlepšení pověsti a zvětšení majetku! Netoužila po ničem jiném, než aby se mohla opřít o něco pevnějšího, než je láska. Charles, na kterého naléhala Emma i lékárník, se dal přemluvit. Dal si z Rouenu poslat dílo doktora Duvala a každý večer se s hlavou v dlaních nořil do jeho četby. Zatímco studoval equiny, varusy a valgusy, to jest strephocatopo- dii, strephendopodii a strephexopodii (čili srozumitelněji, různé po- křiveniny nohou, dolů, dovnitř nebo nahoru), jakož i strephypopodii a strephanopodii (jinak řečeno zkroucení vespod a vzpřímení

Emma a Rodolphe

209

Made with FlippingBook - Online magazine maker