Zdržel se však už jen chviličku. Jakmile byl pryč, řekl pan Homais lékaři: „Tomu se říká ostřejší výměna názorů! Ale že jsem ho usadil, viděl jste, a pořádně…! Zkrátka, dejte na má slova a zavezte paní do di- vadla, třeba jen proto, abyste alespoň jednou v životě pořádně dopálil takového černokabátníka, ke všem kozlům! Kdybych měl někoho, kdo by mě zastoupil, jel bych sám s vámi. Pospěšte si. Lagardy bude vystupovat jen v jednom představení, má angažmá v Anglii za úžasné honoráře. Říká se o něm, že je to ohromný chlapík. V penězích se jen topí, vozí si s sebou tři milenky a kuchaře! Všichni tihle velcí umělci rozhazují oběma rukama; potřebují nespoutaný život, ten jim trochu rozněcuje fantazii. Ale pak umírají v chudobinci, protože nemají dost filipa, aby si v mládí něco uložili stranou. Tak dobré chutnání a zítra na shledanou!“ Nápad s divadlem v Bovaryově hlavě rychle vzklíčil. Ihned o něm šel povědět manželce, která nejdřív odmítla, vymlouvajíc se na únavu, vyrušení, výlohy; Charles však kupodivu nepovolil, tak byl přesvěd- čen, že jí takové rozptýlení prospěje. Neviděl nic, co by v tom bránilo; matka mu poslala tři sta franků, se kterými už nepočítal, běžné dluhy nebyly nijak nadměrné a termín splatnosti směnek panu Lheureuxovi byl ještě tak daleko, že o tom nebylo nutno uvažovat. Domníval se ostatně, že to Emma dělá z útlocitu, a tak naléhal ještě víc, takže se nakonec na jeho přemlouvání odhodlala jet. A druhý den v osm hodin nasedli do Vlaštovky . Lékárníka v Yonville nic nedrželo, domníval se však, že se odtud nesmí ani hnout, a tak když je viděl odjíždět, povzdychl si: „Tak tedy šťastnou cestu, vy blažení smrtelníci!“ Potom se obrátil k Emmě, která měla na sobě modré hedvábné šaty se čtyřmi volány: „Připadáte mi hezká jako bůžek lásky! Budete v Rouenu dělat pa- rádu !“ Dostavník stavěl před hotelem U Červeného kříže na náměstí Beauvoisine. Byl to jeden z těch zájezdních hostinců, jaké bývají na všech předměstích provinčních měst; velké stáje a malé ložnice – na
dvoře zobou slepice zrní pod zablácenými kabriolety obchodních cestujících, dobré staré hostince – pořád plné lidí, rámusu, jídla – s dřevěnými červotočivými balkóny, které za zimních nocí praskají ve větru, černé stoly mají stále ulepené od černých káv s rumem, tlusté okenní tabule žluté od mušinců, vlhké ubrousky potřísněné modrými skvrnami od vína; a pořád je z nich cítit vesnice, jako je cítit z čele- dínů, i když mají na sobě sváteční šaty. Mívají do ulice kavárnu a smě- rem do polí zelinářskou zahradu. Charles se ihned vydal do města. Spletl si proscénium s galériemi, parket s lóžemi, žádal o vysvětlení, neporozuměl mu, posílali ho od pokladního k řediteli, vrátil se do hostince, potom zase zpět k pokladně, a tak prochodil město po celé délce od divadla až na bulváry. Paní si koupila klobouk, rukavice, kytici. Pán měl velký strach, aby nezmeškali začátek; a tak, aniž si dopřáli času, aby pojedli trochu ho- vězí polévky, odebrali se před divadlo, kde bylo ještě zavřeno.
258
259
Made with FlippingBook - Online magazine maker