bledě zelený nákrčník; paní Bovaryová je shora obdivovala, jak opírají o hůlku se zlatým knoflíkem dlaň navlečenou ve žlutých rukavičkách. Mezitím se v orchestru rozsvítily svíčky, ze stropu spustili lustr a jeho zářící broušené plošky náhle oživily celý sál, potom vešli hu- debníci jeden po druhém a ozval se nejdřív dlouhý a kvílivý rámus: basy bručely, housle vrzaly, trubky troubily, flétny a klarinety pískaly. Vtom však zazněly na jevišti tři údery, zavířily bubny, plechové ná- stroje řízně zahrály akordy, a když se zdvihla opona, objevila se na je- višti krajina. Bylo to lesní rozcestí se studánkou vlevo, nad níž se tyčil dub. Se- dláci a šlechtici s plédem přes ramena zpívali společně loveckou píseň, potom se objevil nějaký velitel a vzýval anděla zla, přičemž zdvihal obě ruce k nebi, pak vešel další, načež odešli a lovci zpívali dál. Emma se najednou octla v četbě svých mladých let, rovnou ve Wal- teru Scottovi. Zdálo se jí, že v mlze slyší zvuk skotských dud ozývající se nad vřesovišti. Vzpomínka na román jí ostatně usnadňovala po- chopení libreta, sledovala zápletku větu po větě, zatímco se jí vracely a hned zas se pod náporem hudby rozplývaly nepostižitelné myš- lenky. Dávala se kolébat melodiemi a cítila, jak se celá její bytost ro- zechvívá, jako by smyčec houslí hrál na jejích nervech. Nemohla se vynadívat na kostýmy, výpravu, na osoby, na malované stromy, které se třásly, když kolem nich někdo prošel, a na ty sametové barety, pláště, meče, všechny ty přeludy, které se harmonicky kmitaly jako v ovzduší nějakého jiného světa. Tu vstoupila nějaká mladá žena a ho- dila měšec panošovi v zeleném. Zůstala na scéně sama a vtom bylo slyšet flétnu, která zněla jako šumění studánky nebo jako ptačí štěbe- tání. Lucie začala vážně zpívat svou kavatinu v G dur; žalovala na lásku, toužila po křídlech. Stejně tak by Emma chtěla prchnout životu a letět pryč v něčím objetí. Najednou se objevil Edgar Lagardy. Byl bledý tou nádhernou bledostí, která vášnivým jižním rasám dodává něco ze vznešenosti mramorových soch. Statnou postavu sví- ral hnědý kabátec, na levém stehnu se mu houpala drobná tepaná dýka, unyle kroutil očima a ukazoval bílé zuby. Říkalo se, že se do
Kapitola patnáctá
H
loučky diváků postávaly u zdi, symetricky rozmís- těny mezi zábradlími. Na nároží přilehlých ulic opakovaly obrovské plakáty barokním písmem: Lucie z Lammermooru … Lagardy… Opera… atd. Bylo hezky a lidem bylo horko, pod nakadeřenými účesy stékal pot, každý vytahoval kapesník a otíral
si zrudlé čelo a vlažný větřík od řeky občas slabě povíval okraji plátě- ných stříšek nad dveřmi výčepů. O něco níž však člověka osvěžil le- dový průvan páchnoucí lojem, kůží a olejem. Byly to výpary z ulice des Charrettes plné velkých tmavých skladišť, kde se koulejí sudy. Aby nevypadali směšně, chtěla se Emma před vstupem do divadla trochu projít po přístavu a Bovary z opatrnosti držel lístky stále v ruce v kapse u kalhot, kterou si tiskl k břichu. Sotva vešli do vestibulu, rozbušilo se jí srdce. Bezděky se usmála ješitností, když viděla, jak se dav tlačí vpravo jinou chodbou, kdežto ona jde nahoru po schodišti k místům prvního pořadí . Radovala se jako dítě, když přitiskla prst na velké čalouněné dveře, vdechovala z plných plic prašnou vůni chodeb, a když seděla ve své lóži, vypjala se v pase s nenuceností vévodkyně. Hlediště se začínalo plnit, z pouzder se vytahovala kukátka a před- platitelé se zdálky poznávali a zdravili. Přicházeli sem, aby je umění odvedlo od obchodních starostí, ale přece jen nazapomínali na ob- chod a ještě se bavili o bavlně, indigu. Byly mezi nimi hlavy starých mužů, bezvýrazné a mírné, s bělavými vlasy i pletí, které připomínaly stříbrné medaile zakalené olovnatými parami. Mladí krasavci se na- třásali dole v parteru a ve výstřihu vesty stavěli na odiv růžový nebo
260
261
Made with FlippingBook - Online magazine maker