Kapitola první
an Léon při studiu práv také hojně navštěvoval Chaloupku , kde dokonce získal značný úspěch u grizetek, kterým připadal nóbl . Jakožto student patřil k nejslušnějším: nenosil vlasy ani příliš dlouhé, ani příliš krátké, začátkem měsíce nepro- hýřil peníze na celé čtvrtletí a dobře vycházel se svými profesory. Výstředností se vždy vystříhal ze zbabělosti, právě tak jako z útlocitu. Často když zůstal doma nad knihou nebo když večer sedal pod li- pami Lucemburské zahrady, pouštěl svou Sbírku zákonů na zem a vracela se mu vzpomínka na Emmu. Pozvolna však tento cit ztrácel na síle, nahromadily se na něj jiné žádosti, i když pod nimi stále pře- trvával; Léon totiž neztratil všechnu naději a jakýsi neurčitý příslib se mu vznášel v budoucnosti jako zlatý plod zavěšený na nějakém fan- tastickém stromě. Když ji pak po tříleté nepřítomnosti spatřil, jeho vášeň se znovu probudila. Musím se odhodlat ji získat, uvažoval. Jeho plachost se ostatně stykem s bláznivými partami obrousila a on se vrátil do provinčního města, pohrdaje vším, co nechodilo v lakýrkách po asfaltu bulvárů. Před Pařížankou v krajkách v salóně nějakého slavného doktora, nositele řádů a majitele kočáru, by se asi chudý písař klepal jako dítě, ale tady v Rouenu v přístavu před ženou ta- kového bezvýznamného doktůrka byl naprosto sebejistý, předem přesvědčený, že bude oslňovat. Sebevědomí je závislé na prostředí, v němž se projevuje; v mezaninu se nemluví tak jako ve čtvrtém poschodí a bohatá žena jako by kolem sebe měla na ochranu P
273
Made with FlippingBook - Online magazine maker