na výmoly, nedbal, že vůz naráží na kameny – byl demoralizován a téměř plakal žízní, únavou a smutkem. A v přístavu mezi nákladními vozy a sudy a v ulicích u nárožních kamenů vyvalovali měšťané oči údivem, když viděli věc na venkově tak nezvyklou: vůz se zataženými záclonkami, který se znovu a znovu objevoval, uzavřenější než hrob a kymácející se jako loď na vlnách. Venku v lukách okolo poledne, ve chvíli, kdy slunce nejpalčivěji pražilo do starých postříbřených luceren, se najednou objevila pod žlutými plátěnými záclonkami holá ruka a vyhodila útržky papíru, které se rozptýlily ve větru a snesly se kousek dál jako bílí motýli na pole červeně kvetoucího jetele. Potom okolo šesté hodiny vůz zastavil v jakési uličce ve čtvrti Beauvoisine a vystoupila z něho žena, která kráčela se spuštěným zá- vojem, aniž se ohlédla.
Kapitola druhá
K
dyž paní Bovaryová přišla do hostince, překvapilo ji, že nevidí dostavník. Hivert na ni čekal třiapade- sát minut, ale nakonec přece odjel. Nic ji přitom k odjezdu nenutilo: dala však slovo, že se ještě ten večer vrátí. Charles na ni ostatně čekal a ona už cítila v srdci tu zbabělou povolnost,
která je pro mnoho žen něco jako trest i výkupné za cizoložství. Kvapně si sbalila kufr, zaplatila účet, najala si drožku; naléhala na čeledína, aby jel rychleji, povzbuzovala ho, každou chvíli chtěla vědět, kolik je hodin a kolik už ujeli kilometrů; nakonec se jim podařilo do- stihnout Vlaštovku u prvních domů v Quincampoix. Sotva dosedla do svého koutku, zavřela oči a otevřela je teprve před návrším, kde zdálky poznala Félicité, která hlídkovala před ko- várnou. Hivert zastavil koně a kuchařka, natahujíc se až k okénku, řekla tajuplně: „Milostivá paní, máte jít hned k panu Homaisovi. Je to kvůli ně- čemu důležitému.“ Městečko bylo tiché jako jindy. Na rohu ulic stály malé růžové hro- mádky, ze kterých se kouřilo do vzduchu, protože byla doba zavařo- vání a v Yonville vyráběl každý svou zásobu zavařenin téhož dne. Ale před lékárníkovým krámem bylo možno obdivovat hromádku mno- hem větší, která předčila všechny ostatní: lékárenská laboratoř přece musí mít převahu nad měšťanskými plotnami, všeobecná potřeba nad nápady jednotlivců. Vstoupila dovnitř. Velké křeslo bylo povaleno, a dokonce i Rouen- ská pochodeň ležela na podlaze mezi dvěma paličkami od hmoždíře.
288
289
Made with FlippingBook - Online magazine maker