existují umělci, kteří nejsou nijak slavní, ale přitom jsou možná stejně dobří jako nějaké primadony.“ „Tak je najdi,“ řekla Emma. Když se druhý den vrátil domů, chytrácky na ni pohlédl a nakonec se neudržel a řekl jí: „Jaká ty býváš někdy umíněná! Byl jsem dnes v Barfeuchères. No vidíš, a paní Liégeardová mě ujistila, že její tři slečny, které jsou v pen- zionátě Božího milosrdenství, berou lekce za dva franky padesát za hodinu a to ještě u výborné učitelky!“ Pokrčila rameny a už svůj nástroj neotevřela. Ale kdykoli šla kolem něho – pokud u toho Bovary byl – vzdy- chala: „Ty můj ubohý klavíre!“ A když jste k ní přišli na návštěvu, neopomněla vám sdělit, že hudby kdysi nechala a že se teď z vážných důvodů do ní nemůže znovu pustit. Litovali ji. Taková škoda! Při jejím nadání! Dokonce o tom mluvili i s Bovarym. Vytýkali mu to, nejvíc lékárník: „Neděláte dobře! Přirozené nadání se nemá nechávat ležet ladem. Ostatně uvažte, milý příteli, že když přimějete paní, aby se hudebně vzdělávala, ušetříte tím později za hudební výchovu své dcerky. Já soudím, že matky mají učit své děti samy. To je Rousseauova myš- lenka, snad ještě trochu nezvyklá, ale jsem přesvědčen, že se nakonec prosadí právě tak jako kojení dětí z mateřského prsu a očkování.“ Charles se tedy znovu vrátil k otázce klavíru. Emma kousavě od- pověděla, že bude lépe ho prodat. Avšak odvoz toho ubohého klavíru, který mu způsobil tolik marnivého potěšení, by Bovary považoval za jakousi nedefinovatelnou sebevraždu části Emminy osobnosti. „Kdybys chtěla…“ říkával, „taková občasná hodina by nás přece nepřivedla na mizinu.“ „Ale z hodin,“ namítala, „člověk něco má, jen když jsou pravi- delné.“ Tak to tedy zařídila, aby od manžela dostala svolení jezdit každý týden do města za milencem. Za měsíc se ostatně usoudilo, že udělala značné pokroky.
308
Made with FlippingBook - Online magazine maker