Gustave Flaubert: PANÍ BOVARYOVÁ

U mýta se stavělo; Emma si rozepínala přezůvky, převlékala ruka- vice, upravovala šál a asi po dvaceti krocích vystupovala z Vlaštovky . Město se zrovna probouzelo. Příručí v řeckých čepičkách otírali výkladní skříně a ženy s košíky opřenými o kyčle občas zvučně vy- křikovaly na nároží ulic. Emma šla se sklopenýma očima těsně podél domů a pod staženým černým závojíčkem se usmívala radostí. Ze strachu, aby ji někdo nezahlédl, obyčejně nechodívala nejkratší cestou. Zapadala do tmavých uliček a celá uřícená přicházela na dolní konec rue Nationale ke kašně. Je to čtvrť divadel, výčepů a holek. Často kolem ní projel vůz s otřásajícími se kulisami. Číšníci v zástě- rách sypali písek na dlaždice mezi keři. Byl tu cítit absint, doutníky a ústřice. Zabočila do jedné z ulic; poznávala ho podle nakadeřených vlasů, které se mu kroutily zpod klobouku. Léon kráčel po chodníku dál. Ona šla za ním až do hotelu; vyšel nahoru, otevřel dveře, vstoupil… To bylo objetí! Potom po polibcích následoval příval slov. Vyprávěli si o tom, jak se během týdne trápili a jaké měli předtuchy a jaké si dělali starosti ohledně dopisů. Nyní však na všechno zapomněli a hleděli si do tváře, rozkošnicky se smáli a dávali si něžná jména. Lůžko bylo velké, mahagonové a mělo tvar člunu. Nebesa z rudého levantského sukna visela od stropu a klenula se do oblouku trochu příliš nízko u širokého záhlaví postele a nic na světě nebylo tak krásné jako její tmavá hlava a bílá pleť odrážející se od té nachové barvy, když si Emma v gestu studu přitiskla obě paže na prsa a skryla tvář v dla- ních. Vlahý pokoj s nenápadným kobercem, veselými ozdobami a po- klidným světlem se zdál jako stvořený pro důvěrnosti lásky. Tyče s hroty jako šípy, měděné věšáky a velké koule na kozlících občas náhle zaplály, když na ně dopadlo slunce. Na krbu mezi svícny ležely dvě lastury – takové, v nichž je slyšet hučení moře, když si je člověk přiloží k uchu. Jak rádi měli ten milý a veselý pokoj, i přes jeho poněkud zašlou nád- heru! Nacházeli nábytek pokaždé na témže místě a někdy i vlásničky,

312

Made with FlippingBook - Online magazine maker