Naklonil se k přítelovu uchu a vyjmenoval mu příznaky, podle nichž se pozná, že má žena temperament. Odbočil dokonce i na pole etnografické: Němka je hysterická, Francouzka prostopášná, Italka vášnivá. „A co černošky?“ zeptal se písař. „Ty jsou tak pro umělecký vkus,“ řekl Homais. „Pane vrchní! Dvě černé kávy!“ „Jdeme?“ zeptal se konečně Léon netrpělivě. „Yes.“ Ale před odchodem chtěl lékárník vidět majitele podniku a pobla- hopřál mu. Nato Léon, aby se ho zbavil, předstíral, že má úřední jednání. „Já vás doprovodím!“ prohlásil lékárník. A celou cestu po ulicích vykládal o své ženě, o dětech, o jejich bu- doucnosti a o své lékárně, vyprávěl, v jak žalostném stavu kdysi byla a k jakému stupni dokonalosti ji přivedl. Když došli před Buloňský hotel , Léon ho rychle opustil, vyběhl po schodech a našel svou milenku velice rozčilenou. Při lékárníkově jménu se rozzlobila. Léon však hromadil pádné důvody: on za to přece nemůže, copak nezná pana Homaise? Věří snad, že by mohl dát jeho společnosti přednost před její? Ona se však odvracela; zadržel ji, svezl se na kolena a oběma rukama ji objal kolem pasu v unylé póze plné žádostivosti a prosby. Emma stála, její velké žhavé oči na něj hleděly vážně, téměř hro- zivě. Potom se zakalily slzami, růžová víčka se sklopila, ponechala mu své ruce a Léon je zdvihal ke rtům, když se objevil sluha a sdělil, že na pána dole někdo čeká. „Vrátíš se?“ zeptala se. „Ano.“
„Ale kdy?“ „Za chvíli.“
„Byl to jen fígl ,“ řekl lékárník, když uviděl Léona. „Chtěl jsem pře- rušit tu návštěvu, která, jak se mi zdálo, vám byla proti mysli. Pojďme si dát k Bridouxovi skleničku hořké.“
328
Made with FlippingBook - Online magazine maker