„Už je pozdě!“ „Ale kdybych vám přinesla několik tisíc franků, čtvrtinu té částky, třetinu, skoro všechno?“ „Ne, to není nic platné.“ Pomalu ji strkal ke schodům. „Zapřísahám vás, pane Lheureuxi, dejte mi jen ještě pár dní!“ Vzlykala. „Ještě tohle! Slzy!“ „Přivádíte mě v zoufalství!“ „To je mi fuk!“ odpověděl, zavíraje za ní dveře.
Kapitola sedmá
D
ruhý den zachovala stoický klid, když se dostavil soudní vykonavatel pan Hareng se dvěma svědky, aby sepsal protokol o exekuci. Začali Bovaryovou ordinací a nezapsali freno- logickou hlavu, neboť ji označili za předmět nutný k provozování živnosti , ale v kuchyni spočítali
všechny talíře, hrnce, židle, svícny a v ložnici všechny drobnosti na poličce. Prozkoumali její šaty, prádlo, koupelnu; a celá její existence až do těch nejintimnějších podrobností ležela vystavena pohledům tří mužů jako pitvaná mrtvola. Pan Hareng upjatý v úzkém černém fraku, s bílým nákrčníkem a s kalhotami nataženými spodními poutky, občas opakoval: „Dovolíte, milostivá paní? Dovolíte?“ Často vykřikoval: „Rozkošné…! Moc pěkné!“ Potom psal dál, namáčeje brk do kalamáře z rohoviny, který držel v levé ruce. Když skoncovali s pokoji, odebrali se nahoru na půdu. Měla tam psací pult, kde byly zamčeny Rodolphovy dopisy. Mu- sela ho otevřít. „Á, korespondence,“ řekl pan Hareng s diskrétním úsměvem. „Ale dovolte, musím se přesvědčit, neobsahuje-li krabice ještě něco jiného.“ A naklonil zlehka papíry, jako by z nich chtěl vytřepat zlaťáky. Zmocnilo se jí rozhořčení, když viděla tu tlustou ruku, ty červené sli- mákovitě měkké prsty svírat stránky, ve kterých kdysi tlouklo její srdce.
342
343
Made with FlippingBook - Online magazine maker