Konečně odešli. Vešla Félicité. Emma ji ještě před exekucí poslala na číhanou, aby odvedla Bovaryho; a hlídače svršků usídlili v pod- kroví, přísahal, že se odtud nehne. Během večera se jí Charles zdál ustaraný. Emma ho úkosem pozo- rovala úzkostlivým pohledem; měla dojem, že ve vráskách na jeho tváři čte obvinění. Potom když spočinula pohledem na krbu ozdo- beném čínskými stínidly, na širokých záclonách, na křeslech, zkrátka na všech těch věcech, které jí trochu oslazovaly hořkost života, pocí- tila výčitku, či spíše nesmírnou lítost, která její vášeň jen ještě jitřila, místo aby ji utlumila. Charles klidně prohrabával oheň, s oběma no- hama na kozlíku. Jednu chvíli hlídač, který se ve svém úkrytu asi nudil, nahoře tro- chu zašramotil. „To tam nahoře někdo chodí?“ zeptal se Charles. „Ne,“ odpověděla, „jeden z vikýřů zůstal otevřený a lomcuje s ním vítr.“ Druhý den v neděli odjela do Rouenu, aby obešla všechny bankéře, které znala podle jména. Byli na venkově nebo na cestách; a ty, které zastihla, žádala o peníze, zapřísahala se, že je potřebuje a že je vrátí. Někteří se jí vysmáli do tváře; všichni odmítli. Ve dvě hodiny běžela k Léonovi, zabušila mu na dveře. Dlouho nikdo neotevíral. Konečně se objevil. „Co tě přivádí?“ „Vyrušuji tě?“ „Ne… ale…“ A přiznal, že si domácí nepřeje, aby přijímali „dámské návštěvy“. „Musím s tebou mluvit,“ řekla. Sahal po klíči. Zarazila ho. „Ne, tam ne. U nás.“ A šli do svého pokoje v Buloňském hotelu . Po příchodu vypila velkou sklenici vody. Byla velice bledá. Řekla mu: „Léone, prokážeš mi službu.“ Pevně mu sevřela obě ruce a zatřásla s nimi dodávajíc:
V Rouenu
344
Made with FlippingBook - Online magazine maker