Kniha první: Andrias Scheuchzeri
2. Pan Golombek a pan Valenta
„To je od vás hezké, kapitáne –“ „Ja. Oni ti druzí jsou moc velky zloději. A nemají peníze. Vy jako od newspapers musíte znát ty velky lidi tady, takovy ty bankers a ship- -owners, jak se řekne, loděpány, ne?“ „Loďaře. To neznáme, pane Vantochu.“ „Tož to je škoda,“ zasmušil se kapitán. Pan Golombek si na něco vzpomněl. „Neznáte snad pana Bon- dyho?“ „Bondy? Bondy?“ přemítal kapitán van Toch. „Počkej, to jméno bych jako měl znát. Bondy. Ja, v London je nějaké Bond Street, a tam jsou živí tuze bohaty lidi. Nemá on nějaké kšeft na tom Bond Street, ten pan Bondy?“ „Ne, on je v Praze, ale narodil se myslím tady v Jevíčku.“ „A sakra,“ zahlaholil kapitán radostně, „to máš pravdu, chlapče. Ten, co měl na rynku střižné krám. Ja, Bondy – jak on se jmenoval? Max. Max Bondy. Tak on má teď kšeft v Praze?“ „Ne, to asi byl jeho otec. Tenhle Bondy se jmenuje G. H. Prezident G. H. Bondy, kapitáne.“ „G. H.,“ kroutil hlavou kapitán. „G. H., tady nebyl žádné G. H. Ledaže by to byl Gustl Bondy, – ale to nebyl žádné prezident. Gustl byl takové pi- haté židáček. Tož to nemože být on.“ „To bude on, pane Vantochu. Vždyť to jsou leta, co jste ho neviděl.“ „Ja, to máš pravdu. To jsou leta,“ souhlasil kapitán. „Čtyřicet let, hochu. To može byt, že ten Gustl už bude veliké. A co on je?“ „On je prezident správní rady MEAS, víte, co je ta veliká továrna na kotle a takové věci, no, a předseda asi dvaceti společností a kartelů – Moc velký pán, pane Vantochu. Říkají mu kapitán našeho průmyslu.“ „Kapitán?“ podivil se Captain van Toch. „Tož to já nejsem jediné kapi- tán z Jevíčka! Sakra, tak on Gustl je taky Captain. To bych se s ním měl sejít. A má on peníze?“ „No jej. Hrůzu peněz, pane Vantochu. Ten bude mít svých pár set miliónů. Nejbohatší člověk u nás.“ Kapitán van Toch hluboce zvážněl. „A taky Captain. To tě děkuju, chlapče. Tož to já za ním popluju, za tym Bondy. Ja, Gustl Bondy, I know.
Takové židáček to byl. A teď je to Captain G. H. Bondy. Jaja, to to utíká,“ vzdychl melancholicky. „Pane kapitáne, my už budeme muset jít, aby nám neujel večerní vlak –“ „Tož to já vás doprovodím do přístavu,“ děl kapitán a počal zvedat kotvy. „Moc rád, že jste přijeli, páni. Já znám jednoho redaktora v Sura- baja, dobré hoch, ja, a good friend of mine. Ohromné ožrala, mládenci. Kdybyste chtěli, já bych vám našel místo u novin v Surabaja. Ne? No, jak chcete.“ A když už se vlak rozjížděl, mával kapitán van Toch pomalu a slav- nostně ohromným modrým kapesníkem. Přitom mu vypadla jedna ve- liká, nepravidelná perla do písku. Perla, kterou nikdo nikdy nenašel.
30
31
Made with FlippingBook - Online magazine maker