Kniha první: Andrias Scheuchzeri
3. G. H. Bondy a jeho krajan
„No, velky by byly jako tuleně, ale když ťapkají po zadních tlapičkách, tak jsou tak vysoky,“ ukazoval kapitán. „Že by byly hezky, to nejsou. Oni nemají na sobě žádny ty šlupky.“ „Šupiny?“ „Ja, šlupiny. Dočista jsou holy, pane Bondy, jako nějaké žaby nebo ta- kové ty salamanders. A ty jejich přední tlapičky, to ti je jako pracičky od děcek, ale prsty mají jenom čtyři. Tož takovy ubožáčkove,“ dodával kapi- tán soucitně. „Ale moc chytry a mily zvířata, pane Bondy.“ Kapitán se svezl na bobek a jal se v této pozici kolébavě přešlapovat. „Takhle oni ťap- kají, ty ještěrkove.“ Kapitán se namáhal uvést své mohutné tělo v dřepu do vlnivého po- hybu; přitom držel ruce před sebou jako panáčkující a prosící pes a upíral na pana Bondyho pomněnkové oči, které se zdály žadonit o sympatii. G. H. Bondy byl tím prudce dojat a jaksi lidsky zahanben. Ke všemu se objevil ve dveřích tichý pan Povondra se džbánem piva a zvedl pohoršeně obočí, pohlížeje na nedůstojné počínání kapitánovo. „Dejte sem to pivo a jděte pryč,“ vyhrkl pan Bondy honem. Kapitán se zvedl a supěl. „Tož takovy to jsou zvířátka, pane Bondy. Your health,“ řekl a napil se. „Pivo tu máš dobry, chlapče. Tož pravda, ta- kový dům, jako máš ty –“ Kapitán si utřel kníry. „A jak jste ty ještěrky našel, kapitáne?“ „To je právě ta povídačka, pane Bondy. Tož to přišlo tak, že jsem lovil perle na Tana Masa –“ Kapitán se zarazil. „Nebo tam někde. Ja, to byl ně- jaké jiné ostrov, ale to je zatím můj secret, mládenče. Lidi jsou veliky zlo- ději, pane Bondy, a člověk si musí dat pozor na hubu. A když tam ty dva zatraceny Singhales řezali pod vodou ty shells od těch perel –“ „Škeble?“ „Ja. Takovy ty škeble, co se drží na kamenech fest jako židovská víra a musejí se odříznout nožem. Tož při tom se ty ještěrkove na ty Singha- les koukali, a ty Singhales si mysleli, že to jsou mořsky čerti. To je moc nevzdělany lid, ty Singhales a Bataks. Tož prý, že tam jsou čerti. Ja.“ Ka- pitán zatroubil mocně do kapesníku. „To víš, chlapče, to člověku nedá. Já nevím, jestli jsme jen my Češi takové zvědavé národ, ale kde jsem po- tkal našeho krajana, tak všude musel do všeho strčit svůj nos, aby jako
kapitán van Toch
38
39
Made with FlippingBook - Online magazine maker