Kniha první: Andrias Scheuchzeri
6. Jachta na laguně
S tebou se vůbec nedá mluvit o umění. A ten náčelník by mě celou ovinul šňůrami perel –“ „Kde by je vzal?“ „Tady je spousta perel,“ tvrdila Li. „A Fred by s ním ze žárlivosti boxo- val na skále nad mořským příbojem. Fred by byl báječný jako silueta proti nebi, nemyslíš? Že to je skvělá myšlenka? Přitom by oba spadli do moře –“ Drahoušek se rozjasnil. „Teď by mohl přijít ten detail se žralo- kem. To by měla Judy vztek, kdyby Fred hrál se mnou ve filmu! A já bych si vzala toho krásného divocha.“ Zlatovlasá Li vyskočila. „Stáli bychom tady na tom břehu… proti západu slunce… docela nazí… a film by se po- malu zavíral –“ Li shodila koupací plášť. „A já jdu do vody.“ „… sis nevzala koupačky,“ upozorňoval Abe zděšeně, ohlížeje se po jachtě, nedívá-li se někdo; ale drahoušek Li už tančila po písku k laguně. … vlastně v šatech jí to sluší líp, ozval se náhle v mladém muži hlas brutálně chladný a kritický. Abe byl zdrcen svým nedostatkem milostné- ho úžasu, cítil se skoro provinilý; ale… well, když má Li na sobě šatičky a střevíce, je to… well, jaksi krásnější. Snad chceš říci decentnější, bránil se Abe proti tomu chladnému hlasu. Well, i to. A pěknější. Proč tak divně cape? Proč se jí tak třese maso na nohou? Proč to a ono… Přestaň, bránil se Abe s hrůzou. Li je nejkrásnější děvče, které kdy vy- rostlo! Já ji mám děsně rád… … i když nemá nic na sobě? řekl hlas chladný a kritický. Abe odvrátil oči a díval se na jachtu v laguně. Jak je krásná, jak je přesná v každé linii svých boků! Škoda že tu není Fred. S Fredem by se dalo mluvit o tom, jak je ta jachta pěkná. Zatím drahoušek už stál po kolena ve vodě, vzpínal ruce k západu slunce a zpíval. Tak ať už se u čerta vykoupe, myslel si Abe podrážděně. Ale bylo to hezké, když tady ležela stočena v klubíčku a zachumlána v plášti, s očima zavřenýma. Drahoušek Li. A Abe s dojatým vzdechem políbil rukáv jejího koupacího pláště. Ano, má ji děsně rád. Tak rád, že to bolí. Náhle se ozval z laguny pronikavý skřek. Abe se vztyčil na koleno, aby líp viděl. Drahoušek Li piští, mává rukama a brodí se úprkem ke
břehu, klopýtá a stříká kolem sebe… Abe vyskočil a běžel k ní. „Co je, Li?“ (Koukej, jak divně běží, upozorňoval ho hlas chladný a kritický. Příliš odhazuje nohy. Příliš kolem sebe plácá rukama. Prostě není to hezké. A ještě k tomu kdáká, ano, kdáká.) „Co se stalo, Li?“ volá Abe a běží na pomoc. „Abe, Abe,“ jektá drahoušek, a bums, už na něm visí mokře a studeně. „Abe, ono tam bylo nějaké zvíře!“ „To nic nebylo,“ chlácholí Abe. „Nejspíš nějaká ryba.“ „Když to mělo takovou hroznou hlavu,“ kvílí drahoušek a zarývá se mokrým nosem do Abeových prsou. Abe ji chce otecky popleskat po rameni, ale ono to na mokrém těle pří- liš hlasitě plácá. „No, no,“ bručí, „podívej se, už tam nic není.“ Li se ohlédla k laguně. „To ti bylo děsné,“ vydechla, a náhle začala kvi- čet. „Tam… tam… vidíš?“ K břehu se pomalu blíží černá hlava, jejíž tlama se otvírá a zavírá. Dra- houšek Li hystericky vyjekl a dal se do zoufalého běhu dál od vody.
ABE!!
Už jdu!
64
65
Made with FlippingBook - Online magazine maker