Kniha druhá: Po stupních civilizace
2. Po stupních civilizace
různé barevné odstíny. Nevím, zda jsem to dobře pochopil, ale odnesl jsem si dojem, že Andrias Scheuchzeri je snad poněkud barvoslepý, ale že
lově stejně špatně vybaven jako člověk a vyznačuje se stejnou chudobou in- stinktů; čistě biologicky vzato, je prý to právě tak úpadkové zvíře jako člo-
Šli jsme se tedy podívat na ces Zoos- -là spíše ze zvědavosti než z referentské povinnosti. Ze zvědavosti, rozumějte, která se netýkala těch univerzitních,
nebo aspoň tak dalece schopný civili- zace jako vy nebo já; proto se s ním musí pro budoucnost počítat, tak jako musíme počítat s budoucností lid-
profesor Dubosque musí být hrozně krátkozraký podle toho, jak zvedal své papíry až k tlustým, divoce blýskajícím brejlím. Nato mluvil usměvavý japon- ský učenec dr. Okagawa; bylo to něco o reakčním oblouku, jakož i o úka- zech, které nastanou, když se přetne jakási senzorická dráha v mozku An- driase; potom líčil, co Andrias dělá, když se mu rozdrtí ústroj odpovídající ušnímu labyrintu. Nato profesor Reh- mann podrobně vysvětloval, jak An- drias reaguje na elektrické dráždění. Nato se strhl jakýsi vášnivý spor mezi ním a profesorem Brucknerem. C’est un type, tenhle profesor Bruckner: malý, zlostný a téměř tragicky živý; mimo jiné tvrdil, že Andrias je smys-
věk, a podobně jako on hledí svou bio- logickou méněcennost nahradit tím, čemu se říká intelekt. Zdá se však, že ostatní odborníci nebrali profesora Brucknera vážně, asi proto, že nepře- tínal žádné senzorické dráhy a nevysí- lal do mozku Andriase žádné elekt- rické výboje. Nato profesor van Dieten pomalu a téměř bohoslužebně líčil, jaké poruchy se jeví u Andriase, kte- rému byl odňat pravý čelní mozkový lalok nebo okcipitální závit na levé straně mozku. Potom americký profe- sor Devrient přednesl – Promiňte, nevím opravdu, co před- nesl; neboť v tu chvíli mi počalo vrtat hlavou, jaké poruchy by se asi jevily u profesora Devrienta, kdybych mu
většinou starších a brejlatých kapacit, nýbrž právě těch… tvorů (proč nám nechce z péra slovo „zvířat“?), o kte- rých se toho už tolik napsalo od vědec- kých foliantů až po bulvární písničky a kteří jsou prý – podle některých – no- vinářský humbuk, podle jiných bytosti v mnohém směru nadanější než sám pán tvorstva a koruna stvoření, jak se ještě dnes (míním po světové válce a ji- ných dějinných okolnostech) říká člo- věku. Doufal jsem, že slovutní páni účastníci kongresu pro duševní vý- zkum obojživelníků ocasatých dají nám laikům jasnou a konečnou odpo- věď, jak to vypadá s tou pověstnou učelivostí Andriase Scheuchzeri; že nám řeknou: ano, toto je tvor rozumný
ských ras druhdy považovaných za divoké a primitivní… pravím, žádná taková odpověď, ba ani otázka na kon- grese nepadla; na to je dnešní věda pří- liš… odborná, aby se zabývala toho druhu problémy. Nuže, poučme se tedy o tom, čemu se vědecky říká duševní život u zvířat. Ten dlouhý pán s vlajícím vousem čer- nokněžníka, který právě burácí na pódiu, je slavný profesor Dubosque; zdá se, že potírá nějakou zvrácenou teorii kteréhosi váženého kolegy, ale tuto stránku jeho výkladu nemůžeme dobře sledovat. Teprve po delší chvíli pochopíme, že ten vášnivý černokněž- ník mluví o vnímavosti Andriase pro barvy a o jeho schopnosti rozlišovat
166
167
Made with FlippingBook - Online magazine maker