Kniha druhá: Po stupních civilizace
2. Po stupních civilizace
livé mravní i rozumové výchovy. „Jako římská kultura zanikla vpádem barbarů, zanikla by i naše vzdělanost, kdyby byla ostrovem v moři tvorů duševně ujařmených, jimž je upírán podíl na nejvyšších ideálech dneš- ního lidstva,“ tak volala prorocky na šesti tisících třech stech padesáti sedmi přednáškách, jež absolvovala v ženských klubech po celé Evropě i Americe, jakož i v Japonsku, Číně, Turecku a jinde. „Má-li se kultura udržet, musí být vzdělaností všech. Nemůžeme v klidu požívat darů naší civilizace ani plodů naší kultury, dokud kolem nás existují milióny a milióny nešťastných a nízkých bytostí, uměle udržovaných ve stavu ani- málním. Tak jako heslem devatenáctého století bylo Osvobození Ženy, musí být heslem našeho věku: DEJTE MLOKŮM ŘÁDNÉ ŠKOLY! A tak dále. Dík své výmluvnosti a neuvěřitelné houževnatosti zmobilizo- vala Mme Louise Zimmermann ženy celého světa a sehnala dostatečné finanční prostředky, aby založila v Beaulieu (u Nice) První lyceum pro Mloky, na kterém byl potěr Salamandrů pracujících v Marseille a Tou- lonu vyučován ve francouzské řeči a literatuře, rétorice, společenském chování, matematice a kulturních dějinách. 14 Se zdarem o něco menším 14 Bližší viz v knize: Mme Louise Zimmermann, sa vie, ses idées, son oeuvre (Alcan). Citujeme z tohoto díla pietní vzpomínku Mloka, který byl jedním z jejích prvních žáků: „P řednášela nám Lafontainovy bajky, sedíc u naší prosté, ale čisté a pohodlné nádrže; trpěla sice vlhkem, ale ne- dbala toho, oddána plně svému učitelskému úkolu. Říkala nám , mes petits Chinois ‘, protože jsme podobně jako Číňané nedo- vedli vyslovovat hlásku r. Po čase si však na to zvykla tak, že sama vyslovovala své jméno Mme Zimmelmann. My pulci jsme ji zbožňovali; ti malí, kteří ještě neměli vyvinuté plíce a násled- kem toho nemohli opustit vodu, plakali, že ji nemohou doprová- zet na jejích procházkách po školní zahradě. Byla tak mírná a laskavá, že – pokud vím – se rozhněvala jen jednou; to bylo, když naše mladá učitelka dějin si za horkého letního dne vzala
že veliká mločí senzace záhy vyvanula, aby učinila místo něčemu jinému a do jisté míry solidnějšímu, totiž Mločí Otázce . Předbojovníkem Mločí Otázky – jako ne poprvé v dějinách lidského pokroku – byla ovšem žena. Byla to Mme Louise Zimmermann , ředitelka dívčího penzionátu v Lau- sanne, která s nevšední energií a neochabujícím nadšením propagovala po celém světě své ušlechtilé heslo: Dejte Mlokům řádnou školní výchovu! Dlouho se setkávala s nepochopením veřejnosti, když neúnavně upozor- ňovala jednak na přirozenou učelivost Mloků, jednak na nebezpečí, které by mohlo lidské civilizaci vyrůst, kdyby se Salamandrům nedostalo peč-
má duši, a jakou nádher- nou a krutou! Ale Mloci? Ano, jsou velmi nadaní a inteligentní, ti chudáč- kové; dovedou mluvit, po- čítat a být hrozně užiteční; ale když jsou tak oškliví! Vaše Madeleine Roche
Mají zajímavou tech- niku a styl plování; mů- žeme se od nich mnohému naučit, zejména v plování na dlouhých tratích. Johnny Weissmüller
Nemají duši. Kdyby ji měli, museli bychom jim přisoudit ekonomickou rov- nost s člověkem, což by bylo absurdní. Henry Bond
Mají duši, tak jako ji má každý tvor i každá rostlina, jako ji má vše, co žije. Ve- liké je tajemství všeho ži- vota. Sandrabhârata Nath
Nemají sex- -appeal. Proto také nemají duši. Mae West žádný
Vaše otázka mne uvádí do rozpaků. Vím napří- klad, že můj čínský psík Bibi má malou a rozkoš- nou duši; rovněž má per- ská kočka Sidi Hanum
176
177
Made with FlippingBook - Online magazine maker