Slunce pálilo, nikde nebylo ani kousek stínu a na cestě se zvedal prach od množství lidí, kteří se také ubírali do města, ať už na voze, na koni či hezky po svých. A parno bylo čím dál větší a pořád nebylo kam hlavu scho- vat. Tu se objevil na cestě muž s krávou, a kravička to byla pěkná, jaká se hned tak nevidí. „Ta dává jistě znamenité mléko. Tu dostat, to bych věru dobře vyměnil!“ pomyslel si sedlák a hned povídá: „Víš co, ty s tou krávou? Pojďme si tro- chu pohovořit! Vidíš tady toho koně? Je jednou jisté, že má větší cenu než kráva, ale na tom nezáleží, protože mně by byla kráva k většímu užitku. Vyměňme si je!“ „Jak myslíš!“ řekl muž s krávou. A tak si zvířata vyměnili a sedlák mohl otočit domů, neboť měl, co chtěl. Jenže usoudil, že když už se jednou do města vypravil, měl by tam dojít a přitom se trochu po trhu porozhlédnout. I spěchal dál i s krávou, a že si kráva také přispíšila, záhy se ocitli vedle muže, který vedl ovci. Byla to moc pěkná ovce, dobře stavěná, i husté vlny měla dost. „Tu bych rád měl!“ pomyslel si sedlák. „V našem příkopu by měla spoustu pastvy a v zimě bychom si ji mohli vzít k sobě do světnice. Vlastně by bylo daleko lepší, kdybychom měli ovci místo krávy.“ A hned povídá: „Tak co, nebudeme měnit?“ To se ví, že muž souhlasil, a tak byla výměna provedena a sedlák šlapal dál s ovcí. Na křižovatce spatřil člověka, který nesl pod paží velkou husu. „To je, koukám, husa jaksepatří!“ řekl sedlák. „Dlouho jsem neviděl ta- kového sádla a peří! Ta by se tedy hodila do naší louže! To by bylo něco pro naši mámu! Měla by pro koho schovávat slupky! Však často říká: ,Kdybych tak měla husu!‘ A teď ji může mít – a taky ji dostane. Hej, poslyš, chceš měnit? Dám ovci za husu a ještě ti poděkuji!“ Ovšemže byl druhý hned ochoten, a tak rychle vyměnili a sedlák spěchal dál s husou. Jak se blížil k městu, byla tlačenice na silnici čím dál větší. Hemžilo se to tu lidmi i dobytkem, někteří šli středem cesty, ale sedlák s několika dalšími dal přednost příkopu, který vedl okolo bramborového pole, jež patřilo výběrčímu mýtného. Měl v něm na kůlku uvázanou slepici, aby mu v tom shonu někam nezmizela, a byla to opravdu pěkná slípka. S přistřiženými křídly a jedním blýskavým okem vypadala náramně.
CO NÁŠ TÁTA DĚLÁ, JE VŽDYCKY DOBRÉ
B udu ti vyprávět pohádku, kterou jsem slyšel, když jsem byl malý. Pohádku, na kterou jsem pak často vzpomínal a která se mi ve vzpomínce zdála ještě mnohem krásnější než předtím. Neboť je to s pohádkami jako s mnohými lidmi. Čím jsou starší, tím jsou krásnější, a to je na nich právě to pěkné. Tak tedy: Byl jsi jistě již na venkově a znáš pravou selskou chalupu s doškovou stře- chou. Mech a tráva z ní vyrůstají a na samém vršku trůní čapí hnízdo, protože bez čápa by to nebylo to pravé. Stěny se křivě zvedají nahoru, okna jsou nízká a jenom jedno z nich se dá otvírat. Ze zdi vystupuje jako tlusté břicho pod- saditá pec, šeříkový keř se naklání přes plot, v malé louži pod křivou vrbou, jež se stěží dá nazvat rybníkem, plave kachna s káčátky. A ovšemže nechybí hlídací pes! Je uvázaný na řetězu a štěká na každého, kdo projde kolem. Nu a právě v takové chalupě, která stojí v každé vesnici, bydleli sedlák a selka. Majetku moc neměli, ale přece se našlo něco, co mohli postrádat – kůň, který se pásl v příkopu u cesty. Ne že by pro něj nebylo využití. Táta na něm jezdil do města i sousedům jej půjčoval a oni se mu za to odměňo- vali jinou službou. Přesto se oběma zdálo, že by bylo výhodnější koně pro- dat, anebo jej vyměnit za něco, co by jim bylo k většímu užitku. Jenže co by to tak mělo být? „Ty tomu, táto, nejlíp rozumíš!“ řekla žena. „Ve městě je zrovna trh, tak se tam rozjeď a prodej koně za peníze, nebo ho dobře vyměň! Co ty uděláš, je vždycky dobré. Tak už jeď, jeď!“ Uvázala mu šátek kolem krku, neboť to uměla lépe než on, a udělala mu na něm mašli, aby to hezky vypadalo. Potom mu očistila klobouk dlaní, políbila ho na vlahá ústa, a už táta vyrazil na koni, který měl být prodán, nebo dobře vyměněn. Neboť táta se vyznal!
k.
208
209
Made with FlippingBook - Online magazine maker