„Dostanu hubičku, ne holí!“ kasal se sedlák. „A ještě máma řekne: ,Co náš táta dělá, dobře dělá!‘“ „Na to vsadíme metrák zlaťáků!“ smáli se ti bohatí Angličané a sedlák prohlásil: „Mně jich stačí věrtel. A proti tomu vsadím svůj věrtel jablek, sebe i svoji mámu, což je víc než rovná míra. To je přímo vrchovatá míra!“ „Platí! Platí!“ podali si s ním cizinci ruku, a tak byla sázka platná. Od hospodského si půjčili povoz, a už oba Angličané, sedlák a shnilá ja- blka ujížděli k sedlákovu stavení. „Dobrý večer, mámo!“ „Dobrý večer, táto!“ „No, tak jsem vyměnil!“ „Však já věděla, že se vyznáš!“ zapomněla žena na pytel i oba cizince a objala muže kolem pasu. „Vyměnil jsem koně za krávu!“ „Bohudíky, budeme mít čerstvé mléko!“ těšila se žena. „A mléčná jídla i máslo bude a syrečky na stole. Tos znamenitě vyměnil!“ „Jenže pak jsem krávu vyměnil za ovci!“ „To je taky mnohem lepší!“ pokývla žena. „Ach, jakou ty máš hlavu. Pro ovci máme pastvy až až. A budeme mít též ovčí mléko, ovčí sýr, vlněné punčochy a možná i vlněné noční kazajky! To kráva nedá! Ta ztrácí srst! Jsi věru velmi rozumný muž!“ „Ale ovci jsem opět vyměnil za husu!“ „Chceš říci, že letos budeme mít posvícenskou husu? Ach, ty můj znej- milejší tatíčku! Pokaždé myslíš jen na to, abys mě potěšil! To byl opravdu znamenitý nápad. Husu zavřeme do chlívku, a když ji budeme pořádně krmit, ještě do svatého Martina pěkně ztloustne!“ „Jenže víš, já potom tu husu vyměnil za slepici!“ přiznal muž. „Za slepici, pravíš? Nu což, to je taky dobrá výměna,“ pochválila ho žena. „Slepice dává vejce, a jestli některá i vysedí, budeme mít kuřátka – a drůbež já si vždycky vroucně přála!“ „To vím, ale naneštěstí jsem slepici vyměnil za shnilá jablka!“ „Za to ti musím dát hubičku, mužíčku můj!“ znovu ho objala žena. „A ještě ti k tomu něco povím. Když jsi byl pryč, přemýšlela jsem, co zvlášť dobrého bych ti uvařila k večeři, a hned mě napadlo: vaječnou omeletu s pažitkou. Jenže koukám, vejce mám, ale pažitku ne. I rozběhla jsem se
k učitelovým, protože vím, že pažitku seli. Ale sotva jsem o trochu popro- sila, založila si jejich lakomá hospodyně ruce v bok: ,Tak, půjčit?‘ ... a pak mlela o tom, že zhola nic neroste v naší zahradě a že bych jí ani shnilé ja- blko neodvedla! Hloupá oslice! Nyní jí mohu přinést ukázat celý pytel ja- blek! Joj, tohle je to nejlepší, cos udělal, táto!“ Políbila muže rovnou na ústa. „To si necháme líbit! Stále z kopce, a přece pořád vesele! To už stojí za trochu peněz!“ volali Angličané a bez dalších řečí vyplatili věrtel zlaťáků sedlákovi, kterého doma čekala hubička, a ne výprask. Inu, vyplácí se, když žena uzná, že její muž je nejchytřejší a že – co dělá, dobře dělá. A to je všechno. To byla ta pohádka, kterou mi vyprávěli, když jsem byl docela malý, a kterou mám rád dodnes. Teď jsi ji slyšel i ty, a tak už také víš, že co táta dělá, je vždycky dobré.
k.
212
213
Made with FlippingBook - Online magazine maker