vím, jaké to je, když přicházejí na návštěvu staré vzpomínky! Přišly na návštěvu i ke mně, a věř mi, že to není žádné obzvláštní potěšení, dokonce jsem chtěl seskočit z prádelníku, když už to trvalo příliš dlouho. Tebe a celou tvoji rodinu jsem viděl tak jasně, jako byste zde skutečně byli a začínalo jedno z těch krásných nedělních jiter, na která se určitě pa- matuješ! Stáli jste u stolu a zpívali nábožné písně, které zpíváte každé ráno. Ruce jste měli sepjaté a otec s matkou byli slavnostně naladěni. Potom se prudce otevřely dveře a vběhla tvoje ani ne dvouletá sestřička Marie, jež tančí, pokaždé když zaslechne hudbu nebo zpěv. Chtěla tančit i tentokrát, kdy se to vůbec nehodilo, ale nemohla se dostat do rytmu, protože tóny chorálu byly příliš dlouhé. A tak stála chvilku na jedné noze, hlavu nakloněnou dopředu, pak nohy vyměnila, hlavu ještě víc dopředu nachýlenou, ale nic nepomáhalo. Vy jste se všichni tvářili velmi vážně, třebaže bylo těžké to vydržet. Ale já jsem se smál, až jsem spadl ze stolu a udělal si bouli. Mám ji dodnes a právem, protože bylo ne- patřičné se smát. Ano, tohle všechno a spousta jiných věcí, které jsem zažil, se přede mnou znovu odehrávala. To jsou asi ty staré vzpomínky se vším, co s sebou přinášejí. Řekni mi, zpíváte ještě v neděli? A pověz mi něco o malé Ma- řence! A jak se daří mému příteli, druhému cínovému vojáčkovi? Ten je jistě šťastný! Ach, nevydržím to tu!“ „Jenže já jsem tě daroval,“ pravil chlapec, „a proto zde musíš zůstat, chá- peš?“ Do toho přišel starý pán s krabicí, v níž byla uložena spousta pozoruhod- ných věcí. Skříňka na líčidla, krabičky s balzámem a velké, pozlacené karty, jaké se už dneska neprodávají. Pak dovolil chlapci nahlédnout do zásuvek a skříní a nakonec otevřel i klavír. Na vnitřní straně desky byla namalována krajina a stařec se jemně dotýkal kláves a pobrukoval si tiše k slabým a chra- plavě znějícím tónům, s jejichž pomocí vyluzoval jakousi písničku. „Tu si zpívávala ona!“ pokývl k podobizně, kterou koupil u vetešníka, a jeho oči přitom jasně zářily. „Chci do války!“ přerušil je náhle cínový vojáček, jak nejhlasitěji dovedl, a vzápětí seskočil na podlahu. Ale kam se poděl? Starý muž hledal, chlapec hledal, avšak vojáček byl pryč, zmizel beze stopy.
218
„Ukaž mi jej!“ řekl mladý muž a s úsměvem potřásl hlavou.
Made with FlippingBook - Online magazine maker