Ráno ho vzbudil zvuk bubnů a skrz železné mříže sledoval, jak se lidé ženou z města stejným směrem, kterým pochodovalo vojsko. Kdekdo chtěl vidět, jak ho budou věšet, a k nejzvědavějším patřil ševcovský učedník v kožené zástěře. Běžel tak rychle, že mu jeden pantofel odletěl až pod okno šatlavy. „Hej, švícko! Nemusíš tak spěchat,“ zavolal na něj voják. „Bude ještě chvíli trvat, než mě povedou. Ale když doběhneš ke mně do bytu a přine- seš mi odtamtud moje křesadlo, dostaneš čtyři zlaťáky!“ Čtyři zlaťáky, to se samozřejmě ševcovskému učedníkovi líbilo! Honem upaloval pro křesadlo, dal je vojákovi – a dobře poslouchejte, jak to bylo dál! Za městem postavili velikou šibenici. Kolem byli vyrovnaní vojáci, za nimi se tlačily tisíce lidí a na čestném místě, hned naproti soudci a celé radě, seděli král s královnou.
Voják už stál nahoře na žebříku, ale když mu chtěli hodit na krk provaz, řekl, že soud obvykle odsouzenci dovoluje vyslovit nějaké nevinné přání a on že by si moc rád ještě vykouřil dýmku tabáku, neboť to bude poslední dýmka, která mu bude na tomto světě dopřána. To mu král nechtěl odepřít, a tak voják vytáhl křesadlo, křísl jednou, dvakrát, třikrát – a už vedle něj stáli všichni psi. Ten s očima jako čajové šálky, ten s očima jako mlýnské kameny a také ten, co měl oči jako dvě ku- laté věže. „Postarejte se, aby mě neoběsili!“ rozkázal jim voják a psi uposlechli. Vrhli se na soudce a na celou radu, jednoho chytili za nohy, dalšího za nos a vyhazovali je tak vysoko do vzduchu, že se při dopadu na zem rozbíjeli na kousky. „Já nechci!“ křičel král, když se psi přiblížili až k němu, ale marně. Nej- větší z nich popadl jeho i královnu a hodil je za ostatními. To už se vojsko začalo bát, že na ně také dojde, vyděšeně couvalo a lidé nadšeně volali: „Vojáčku, staň se naším králem a vezmi si spanilou princeznu za ženu!“ Potom posadili vojáka do královského kočáru a vezli ho do města. Před kočárem tancovali a provolávali slávu tři psi, kluci pískali na prsty a vojsko zvedalo k poctě zbraň. Princezna byla šťastná, že může vyjít z mě- děného zámku, a být královnou se jí rovněž moc líbilo. Svatba trvala osm dní, u stolu seděli také psi a kulili na všechno svoje veliké oči.
k.
16
17
Made with FlippingBook - Online magazine maker