„Sbohem,“ řekl malý Klaus a vydal se na cestu s penězi a bednou, v níž ještě seděl kostelník. Na druhé straně lesa byl široký, hluboký potok. Voda v něm tekla tak rychle, že nebylo možno ani plavat proti proudu. Přes něj vedla veliká, nová lávka a na té se malý Klaus zastavil právě uprostřed a zavolal hodně hlasitě, aby to kostelník v bedně zaslechl: „No ale co mám dělat s tou hloupou bednou? Je tak těžká, jako by v ní bylo kamení. To plahočení s ní mě nadobro unavuje, i hodím ji tedy dolů do potoka, a když připlave až domů ke mně, bude dobře, ne-li, je mi to lhostejné.“ I chopil se bedny jednou rukou a trochu ji nadzvedl, jako by ji chtěl shodit do vody. „Ne, nech toho!“ volal kostelník uvnitř bedny. „Jen mne pusť ven!“ „Hu!“ zvolal malý Klaus, jako by měl strach. „On sedí ještě uvnitř! To jej musím hned shodit do potoka, ať se tam utopí!“ „Ó ne, ó ne!“ volal kostelník. „Já ti dám plný věrtel peněz, pustíš-li mne!“ „No, to je něco jiného!“ řekl malý Klaus a otevřel bednu. Kostelník hned vylezl a strčil prázdnou bednu do vody, pak šli k němu domů a tam dostal malý Klaus plný věrtel peněz. Jeden měl již od sedláka, takže měl nyní celý trakař plný peněz! „Hleďme, toho koně mi docela pěkně zaplatili,“ hovořil k sobě, když došel domů, a ve světnici naházel všechny peníze na velkou hromadu uprostřed pokoje. „To bude mít velký Klaus zlost, až se dozví, jak jsem zbohatl na svém jediném koni, ale já mu to hned tak docela nepovím!“ I poslal jednoho chlapce k velkému Klausovi, aby mu půjčil měřici. „Copak s ní asi chce?“ pomyslil si velký Klaus a natřel dno uvnitř deh- tem, aby se něco z toho, co bude měřit, na něj přilepilo. A tak se také stalo. Když dostal měřici zpět, zůstaly na dně přilepeny tři stříbrné pětikoruny. „To je divné!“ pravil velký Klaus a běžel hned k malému. „Odkudpak máš tolik peněz?“ „Ó, to je za moji koňskou kůži, kterou jsem včera večer prodal!“ „Ta byla, namoutě, dobře zaplacena!“ řekl velký Klaus. Běžel domů, vzal sekeru a uhodil všechny svoje čtyři koně do hlavy. Nato z nich stáhl kůže a jel s nimi do města. „Kůže, kůže! Kdo koupí kůže!“ volal po ulicích.
266
„Odkudpak máš tolik peněz?“
Made with FlippingBook - Online magazine maker