Vtom si vzpomněl na důležitou událost včerejšího večera – na vlastní hlavu uvízlou mezi železnými tyčemi nemocničního plotu. „Odtud to jistě mám!“ řekl si. „Na to si musím dát pozor. Ruská lázeň by mi udělala dobře. Kéž bych již ležel na nejvyšším prkně!“ A už ležel na nejvyšším prkně parních lázní, ale ležel tu se všemi šaty, s botami i pře- zůvkami a horké kapky vody kanuly mu ze stropu na obličej. „Hu!“ vzkřikl a skočil do kádě se studenou vodou. Lázeňský dozorce vyrazil ze sebe rovněž hlasitý výkřik, když spatřil uvnitř lázně obleče- ného člověka. Doktůrek se mezitím vzpamatoval a pošeptal mu do ucha: „Běží o sázku!“ Ale první, co udělal po návratu do svého pokoje, bylo, že si dal na šíji a na záda křenovou placku, aby z něj vytáhla amok. Příš- tího jitra měl na zádech dvě krvavé skvrny. To byl jeho zisk z přezůvek Štěstěny.
Těžko byste našli klidnějšího a pilnějšího člověka nad tohoto mladého muže, a tak mu věru přejeme tuto malou procházku, při které jistě zapo- mene na hodiny dlouhého sezení. Zpočátku jenom šel a vůbec na nic nemyslel, takže přezůvky neměly příležitost projevit svoji kouzelnou moc. Ve stromořadí však potkal známého, mladého básníka, který mu vyprá- věl, že se zítra vydá na svoji letní cestu. „Tak tedy zase pojedete!“ řekl písař. „Jste zkrátka šťastný, svobodný muž. Můžete si vyletět, kdy chcete a kam chcete, kdežto my ostatní máme pouta na nohou!“ „Ale ta jsou pevně spjata se stromem chleba!“ odtušil básník. „Nemusíte se starat o denní živobytí, a až zestárnete, dostanete penzi!“ „Vy jste na tom ale stejně lépe!“ namítal písař. „Celé dny jen básnit, to je přece požitek! Svět vám povídá samé krásné věci a jste si svým pánem! Měl byste si takhle jednou posedět u soudu a zabývat se naším všedním písařením!“ Básník potřásl hlavou a písař rovněž jen potřásal hlavou – i po rozchodu si každý z nich ponechal svoje mínění. „To je přece nárůdek, tihle poetové!“ mumlal písař. „Přál bych si aspoň na chvíli mít takovou povahu, stát se básníkem, a jsem si jist, že bych ne- psal takové úpěnlivé verše jako ostatní. A dnešek je věru jako stvořený pro básnění! Vzduch je nevšedně čistý, mraky tak krásné a všude voní zeleň! Ano, již mnoho let jsem nepocítil to, co v tomto okamžiku.“ Jak pozorujeme, stal se již básníkem. Nebylo to nijak nápadné, neboť by bylo bláhové představovat si básníka jinak než obyčejné lidi. Nemluvě o tom, že jsou mezi těmito obyčejnými lidmi mnohdy daleko poetičtější duše, než má leckterý uznávaný básník. Rozdíl je pouze v tom, že básník vládne lepší duševní pamětí a dokáže v duši udržet myšlenku a cit tak dlouho, dokud se jasně a výrazně neprojeví slovem. To ostatní nedovedou. Ale přejít z povahy všední k nadané je vždy těžký přerod, a ten právě nyní náš písař prodělal. „To je překrásná vůně!“ pravil. „Živě mi připomíná fialky mojí tety Apo- leny. Ano, tehdy jsem byl ještě chlapec! Panebože, jak dlouho jsem na tu dobu ani nepomyslel! Ta dobrá stará panna! Bydlela kousek za burzou, a i kdyby byla zima sebekrutější, vždycky měla ve vodě nějakou květinu nebo několik zelených výhonků. Fialky voněly a já jsem kladl zahřátý
V. Proměna písařova
k.
Náš ponocný si zatím vzpomněl na přezůvky, které našel a měl s sebou v nemocnici. Vypravil se pro ně, ale protože se k nim ani poručík, ani nikdo jiný v ulici neznal, odnesl je na policii. „Vypadají naprosto stejně jako moje vlastní!“ řekl jeden z pánů písařů, když při obhlížení nálezu postavil přezůvky Štěstěny vedle svých galoší. „Snad jenom zkušené obuvníkovy oči by je od sebe rozeznaly!“ „Pane písaři!“ přerušil jeho úvahy sluha vstupující s nějakými papíry. Písař se obrátil, hovořil s ním, a když se po sluhově odchodu zase k pře- zůvkám vrátil, ocitl se ve velkých rozpacích, které že mu doopravdy patří, zdali ty nalevo, nebo ty napravo. „Moje budou asi tyhle vlhké!“ usoudil nakonec. Jeho úsudek byl však mylný, právě to byly přezůvky Štěstěny. Ale proč by se policie také ne- mohla mýlit? Obul si je a strčil do kapsy část papírů. Ostatní vzal pod paží, chtěl si je doma pročíst a opsat. Ale teď ještě bylo krásné nedělní dopole- dne. „Procházka na Frederiksberg by mi udělala jen dobře,“ pomyslel si a vy- razil vytčeným směrem.
296
297
Made with FlippingBook - Online magazine maker