svoje malounké ručky okolo něžné červené květinky, která tu vyrostla. „A pozdravuj ode mne mou drahou vlaštovku, pokud ji uvidíš.“ „Kvivít, kvivít!“ zaznělo vtom nad její hlavou. Vzhlédla a uviděla vla- štovku, která tudy právě prolétala. Vlaštovka si zase povšimla Malenky a obě se velmi zaradovaly. Malenka pak vlaštovičce vyprávěla, jak ji nutí k sňatku s nudným krtkem, který bydlí hluboko pod zemí, kam slunce nikdy nezasvítí, a nemohla se přitom zdržet pláče. „Nyní nastane studená zima,“ řekla vlaštovka, „a já pocestuji zpět do teplých krajin. Chceš-li letět se mnou, sedni si mi na záda! Jenom se pevně přivaž svým páskem – poletíme pryč od nudného krtka a jeho tmavé jizby, daleko odtud, přes hory do míst, kde slunce svítí krásněji nežli zde, kde je stále léto a krásné květiny. Tak co, poletíš se mnou, ty sladká malá Ma- lenko, která jsi mi zachránila život, když jsem ležela zmrzlá v temných útrobách země?“ „Poletím s tebou!“ rozhodla se dívenka. Posadila se ptákovi na záda, nožky si položila na rozevřená křídla a přivázala se páskem k jednomu z nejsilnějších peříček. Potom vlaštovka vzlétla vysoko do vzduchu, letěla přes lesy i moře, přenesla se přes vysoké hory, na nichž leží neustále sníh. Malence bylo v chladném vzduchu zima, i zahrabala se do teplého ptačího peří, jen hlavičku vystrkovala, aby viděla všechnu tu krásu pod sebou. Tak doletěly do teplých krajin. Slunce tam svítilo mnohem jasněji nežli u nás, nebe bylo dvakrát tak vysoko, v příkopech a na plotech zrály pře- krásné zelené a modré hrozny vína. V lesích rostly citrony a pomeranče, vonělo to tam myrtou a mátou, po cestách pobíhaly překrásné děti a hrály si s velkými pestrými motýly. Ale vlaštovka letěla ještě dál… Bylo čím dál krásněji pod nádhernými zelenými stromy a u modrého jezera stál jasný, bílý mramorový zámek. Tyčil se tam již odpradávna. Ré- voví ovíjelo jeho vysoké sloupy a na samém vrcholu bylo mnoho ptačích hnízd, z nichž jedno patřilo vlaštovce, která nesla Malenku. „Tady je můj dům!“ řekla vlaštovka. „Ale chceš-li raději bydlet v některé z překrásných květin, které rostou dole, posadím tě tam a povede se ti tak rozkošně, jak jen si můžeš přát!“ „To by bylo hezké!“ souhlasila Malenka a zatleskala ručkama. A vlaštovka slétla k velkému bílému mramorovému sloupu, který spadl na zem a kolem nějž rostly nejhezčí velké bílé květiny, a posadila Malenku na široký list.
26
… a tázal se, jak se jmenuje a chce-li se stát jeho manželkou a královnou všech květin!
Made with FlippingBook - Online magazine maker