se každý o ni smí ucházet, i nejchudší žebrák, tedy půjdu také já do zámku.“ Všichni mu domlouvali, aby to nedělal, že se mu povede jako všem ostatním. I jeho přítel ho od toho zrazoval, ale Jan byl přesvědčený, že to dobře dopadne, vyčistil si obuv, oprášil šaty, omyl obličej a ruce, učesal svoje krásné světlé vlasy a vyrazil docela sám do zámku. „Dále!“ řekl starý král, když hoch zaklepal na dveře. Jan otevřel a starý král mu vyšel vstříc v županu a ve vyšívaných trepkách. Nicméně koruna seděla na jeho hlavě, žezlo držel v jedné a zlaté jablko ve druhé ruce. „Posečkej trochu!“ pravil a strčil jablko do podpaží, aby mohl podat Ja- novi ruku. Jakmile však uslyšel, že se Jan uchází o princeznu, dal se do ta- kového pláče, že pustil žezlo i jablko na zem, protože si musel osušovat oči županem. Ubohý starý král! Nakonec řekl: „Nech toho! Sice dopadneš právě tak zle jako všichni ostatní. Jenom se podívej!“ Vedl Jana do princezniny zahrady, a tam, jaká hrůza! Na každém stromě viseli tři čtyři princové, kteří se o princeznu ucházeli, ale nedovedli uhod- nout ty věci, na které se ptala. Kdykoli zavanul větřík, zachrastily jejich hnáty, že se i ptáčkové polekali a nikdy se již neodvážili přilétnout zpátky. Všechny květiny byly přivázány k lidským údům a v květináčích se škle- bily lebky. Byla to vskutku zahrada hodná princezniny pověsti! „Tady vidíš!“ pravil starý král. „A tobě se nepochybně povede stejně jako těm, na které nyní hledíš. Proto raději všeho nech, než mi způsobíš nový zármutek, neboť se mne to velmi dotýká.“ Jan políbil starému dobrému králi ruku, ale trval na svém. Řekl, že jemu se to snad podaří, neboť má jeho půvabnou dceru velice rád. Vtom vjela princezna se všemi svými dámami na zámecké nádvoří, a šli tedy k ní, aby jí popřáli dobrého dne. Byla opravdu spanilá, podala Janovi ruku a on se do ní zamiloval ještě více než předtím. Jistotně není možné, aby byla tou zlou a necitelnou čarodějnicí, kterou z ní všichni dělají. Vstoupili společně do sálu, kde malá pážata nosila na stůl zavařeninu a perníkové oříšky, ale zarmoucený král nedokázal nic pozřít, kromě toho na něj byly perníkové oříšky příliš tvrdé. Přesto bylo umluveno, že Jan přijde zítra ráno znovu do zámku. Tehdy zde už budou shromážděni soud- cové a celá rada, aby vyslechli, jak dopadne hádání. Bude-li se mu dařit, dostaví se ještě dvakrát, ale všichni nápadníci neuhodli již první den a při-
k.
38
Kdo ale ty tři hádanky neuhodne, toho nechá pověsit nebo mu dá setnout hlavu…
Made with FlippingBook - Online magazine maker