CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY
P řed mnoha lety žil císař, který nosil tak rád krásné šaty, že vyna- kládal všechny svoje peníze, aby byl hezky vyšňořen. Nestaral se o svoje vojáky ani o divadlo či vyjížďky do lesa. Jeho jedinou sta- rostí bylo ukazovat svoje nové oblečení. Pro každou příležitost měl zvláštní kabát – a jako se říkává o králi, že je v radě, říkalo se v tomto případě: „Císař je v šatně.“ Ve velkém městě, kde bydlel, bylo velice rušno. Neustále je navštěvovalo mnoho cizinců a jednou přišli i dva podvodníci. Vydávali se za tkalce a ří- kali, že dovedou utkat nejkrásnější látky, jaké si jen lze představit. A kromě toho, že jsou barvy a vzory na jejich látkách neobyčejně krásné, umí z nich ušít i šaty, jež jsou neviditelné každému, kdo se pro svůj úřad nehodí či je neodpustitelně hloupý. „To by byly pěkné šaty pro mne,“ pomyslel si císař. „Kdybych je měl na sobě, mohl bych hned vědět, který z mých lidí se nehodí k úřadu, jejž za- stává. Rozeznal bych chytré od hloupých. Ať mi honem takovou látku utkají!“ poručil a poslal oběma podvodníkům mnoho peněz, jen aby se dali do práce. A tak si ti dva sedli a tkali. Neměli ani kousek příze, ale tím pilněji požadovali nejjemnější hedvábnou nit a nejnádhernější zlato. To strkali do svého vlastního rance a u prázdných stavů předstírali práci dlouho do noci. „Teď bych věru rád viděl, jak pokračují s látkou!“ pomyslel si císař jed- noho rána. Ale bylo mu divně u srdce, když si uvědomil, že ten, kdo je hloupý nebo se nehodí ke svému úřadu, nemůže látku spatřit. Domníval se sice, že co se jeho samotného týče, nemusí se obávat, přece však chtěl, aby se nejdřív někdo jiný podíval, jak se práce daří. Vždyť všichni lidé ve městě už věděli, jakou podivnou moc látka má, a kdekdo toužil zjistit, jak pošetilý nebo hloupý je jeho soused. „Pošlu na výzvědy svého starého poctivého ministra!“ rozhodl se nako- nec císař. „On pozná nejlépe, jak látky přibývá, neboť má rozum a nikdo se nehodí ke svému úřadu lépe nežli on.“
48
„Císař je v šatně.“
Made with FlippingBook - Online magazine maker