I vstoupil starý počestný ministr do místnosti, kde podvodníci seděli a pracovali na prázdných stavech. „Pánbůh s námi! Vždyť já vůbec nic nevidím,“ pomyslel si, ale nahlas neřekl ani slovo. To proto, že ho oba muži hned prosili, aby laskavě při- stoupil blíž, ukazovali přitom na prázdné stavy a tázali se ho, není-li to krásný vzor a nádherné barvy. Ubohý starý ministr vyvalil oči, ale ani pak nic neviděl. „Panebože! Cožpak jsem hloupý?“ strachoval se. „A že bych se nehodil ke svému úřadu? To bych nikdy nevěřil a nikdo se to nesmí dovědět. Ne- zbývá než nepřiznat, že látku nevidím!“ „No, neříkáte tomu nic!“ pravil jeden z tkalců. „Ó ne, je to nádherné! Opravdu, překrásné!“ posunul si starý ministr brýle. „Přesně, jak jste říkali. Ten vzor a ty barvy! Ano, sdělím císaři, že se mi to náramně líbí!“ „To nás těší!“ pravili oba podvodníci a nazývali barvy i zvláštní vzorek jménem a starý ministr pozorně naslouchal, aby mohl říci totéž svému pá- novi. Jenže poté, co tak učinil, žádali podvodníci ještě větší množství peněz, ještě více hedvábí a zlata a zase strkali všechno do vlastních kapes, do stroje nepřišlo ani vlákno. Pracovali dál, ale jako předtím na prázdném stavu. A když po několika dnech poslal císař jiného poctivého úředníka, aby se podíval, jak tkaní pokračuje a zdali látka bude záhy hotova – dařilo se mu stejně jako ministrovi. Díval se a díval, ale protože tam byly jen prázdné stavy, neviděl dočista nic. „Nuže, není to úžasný kus látky?“ ptali se opět oba podvodníci a uka- zovali a vysvětlovali krásu neexistujícího vzoru. „Hloupý nejsem!“ říkal si muž. „Tak snad že bych se nehodil ke svému úřadu? Ale to je přece směšné! Nebo není? No, na každý pád stačí, když nedám nic najevo!“ I vychválil látku, kterou neviděl, a ubezpečoval oba tkalce, jak je nadšen krásnými barvami a pěkným vzorem. „Ano, je to vskutku nádherné!“ vyprávěl pak císaři. A všichni lidé ve městě už nehovořili o ničem jiném než o té skvostné látce. Nakonec ji chtěl i sám císař zhlédnout, dokud je ještě na stavu, a s celým houfem vybraných mužů, mezi nimiž nechyběli oba poctiví úředníci, se odebral k lstivým podvodníkům. Ti také nyní tkali ze všech sil, ovšem bez nití a příze.
50
„Ach, jak to dohromady krásně ladí! Jak neobyčejně krásný střih!“
Made with FlippingBook - Online magazine maker