Vikingská paní seděla na příčné straně lavice v otevřeném slavnostním sále. Měla na sobě hedvábné šaty, zlaté náramky a velké jantarové perly. Byl to její nejlepší úbor a skald ve svém zpěvu zmiňoval také ji a hovořil o zlatém pokladu, který přinesla svému bohatému hospodáři. Ten měl opravdovou radost z dítěte, které viděl pouze za dne. Nejen spa- nilost, ale i divokost děvčátka mu učarovaly. Říkal, že z něj může být srd- natá valkýra, to jest bojovná panna, která se dokáže bít s obry a ani nemrkne brvou, když cvičená ruka v žertu rozetne mečem její obočí. Nádoba s medovinou byla vyprázdněna do samého dna a hned přitáhli novou. Pilo se hodně, neboť všichni zde byli přesvědčeni, že hodně vy- drží. Často se tenkrát užívalo přísloví: „Dobytče ví, kdy má jít domů z pastvy, ale nemoudrý muž nikdy neví, co jeho žaludek snese.“ Znali je i ti, co tu seděli, ale tak tomu bývá, že víme to, ale konáme ono. Rovněž se tehdy říkalo, že „přítel omrzí, zdržuje-li se dlouho v domě ji- ného muže“ – ale zůstávali tu, neboť maso a medovina jsou dobré věci a bylo tu veselo! Zbytek noci pak strávili sluhové v teplém popelu, strkali prsty do tučných sazí a oblizovali je. Byla to divná doba! A bez ohledu na zvedající se podzimní bouře se vikingský pán rozhodl podniknout v tom roce ještě jednu výpravu. Vytáhl se svými lidmi k po- břeží Británie se slovy, že to je „jenom přes vodu“. Jeho paní zůstala doma s děvčátkem a záhy bylo téměř jisté, že více mi- luje ubohou žábu se zbožnýma očima a hlubokými vzdechy nežli krásné, ale škrabající a kousající lidské mládě. Vlhké a drsné podzimní mlhy, jež bez úst ohlodávaly listí, ležely nad lesy a rovinami, „ptáci bezperáci“, jak tu říkali sněhu, přilétali v hustých hejnech a zima byla i na vodě. Vrabci zabrali čapí hnízdo a pomlouvali, jak bylo jejich zvykem, nepřítomné panstvo. A kde byli tou dobou majitelé hnízda, oba čápi se všemi svými mláďaty? Kde asi! Byli v zemi egyptské, kde sluníčko teple svítilo jako u nás za letního krás- ného dne. Tamarindy a akácie kvetly kolem, Mohamedův půlměsíc zářil jasně na kopulích chrámů a čápi okupovali štíhlé věže. Odpočívali tu po dlouhé, předlouhé cestě a celá velká hejna měla hnízdo vedle hnízda i na
k.
60
Vraceli se s bohatou kořistí od galských břehů…
Made with FlippingBook - Online magazine maker