se zvířete za hřívu. Zajatec porozuměl a rychlým klusem vyjeli ze dvora. Venku na otevřené pláni, na cestě, kterou by bez pomoci nikdy nenašel, kněz zapomněl na ošklivou podobu mloka, cítil, že milost Pánaboha při- chází k němu skrze tohoto netvora. I přeříkával zbožné modlitby a pěl svaté písně, při nichž se mlok chvěl. Leč způsobily to modlitby a zpěv, anebo chlad jitra, jež se blížilo? Co pociťoval? Jednu chvíli se zvedl vysoko do vzduchu, aby zastavil koně a seskočil, ale kněz jej držel pevně a pokračoval ve zbožném zpěvu, jako by tím mohl přemoci očarování, jež přisoudilo dívce podobu ošklivé žáby. A kůň uháněl ještě divočeji vpřed, nebe růžovělo, a sotva se první paprsek slunce prodral bílým mrakem, neseděla na něm žába, ale kráska démonické mysli. Kněz držel líbeznou mladou dívku ve svém náručí, a jat hrůzou nad tou proměnou, seskočil z koně v domnění, že jde o nové zhoubné kouzlo. Helga byla týmž skokem rovněž na zemi, a přestože jí dětské sukénky sa- haly sotva po kolena, sáhla po ostrém noži u pasu a vrhla se na překvape- ného kněze. „Jdu k tobě!“ volala. „Jdu k tobě, abych ti mohla vrazit nůž do těla. Jsi bledý jako sníh! Otroku! Holobrádku!“ Dorážela jako saň, utkali se v těžkém boji, ale zdálo se, jako by knězi dodávala síly neviditelná moc. Držel dívku pevně a starý dub mu pomohl, když uvolněnými kořeny takřka svázal její nohy, které se pod ně svezly. Vedle vyvěral potůček, i po- stříkal kněz jeho vodou obličej a prsa dívčina, vyzval nečistého ducha, aby z ní vystoupil, a požehnal ji po křesťanském způsobu. Leč svěcená voda neměla dost síly tam, kde netryskal také proud víry. A přece i v tom byla jeho převaha. Ne vyhraný boj, ale jeho počínání zlou moc přemohlo. Dívčina ramena klesla a ona s údivem hleděla na pobledlou tvář muže, jenž se jí jevil jako mocný kouzelník, silný v čarování a tajném umění. Vždyť temné runy četl a tajuplná znamení dělal ve vzduchu! Ani před lesklou sekerou napřaženou proti jejím očím by nepohnula brvou, ale sklopila je, když jí dělal znamení kříže na čele a na prsou. Jako krotký pták tu nyní seděla, hlavu skloněnou na prsa. A on k ní něžně hovořil o skutku lásky, který vykonala této noci, když v kůži ošklivé žáby k němu přišla, uvolnila jeho pouta a vyvedla jej ven, ke světlu a životu.
k.
70
Po těch slovech padl kněz na kolena a modlil se…
Made with FlippingBook - Online magazine maker