hřbitovem obrů sedících na svých zabitých koních, a jejich mocné postavy se zvedly a vyjely k okolním vrcholům. V měsíčním svitu jim okolo čela zářily široké zlaté pásy se zlatými přezkami, pláště se třepe- taly větrem. Drak, který hlídal poklady, zvedl hlavu a hleděl za nimi, trpaslíci vybíhali z návrší, děr a brázd a všude se hemžila jejich červená, modrá a zelená světla, mihotala se jako jiskry v popelu ze spáleného papíru. Tak přes les a vřesoviště, přes potoky a bažiny doletěli až k divokému rašeliništi. Vznášeli se nad ním ve velkých obloucích a křesťanský kněz zvedl kříž do výše, až zazářil jako zlato, a z jeho úst zněl mešní zpěv. Helga zpívala s ním, tak jako dítě zpívá se svojí matkou, mávala kadi- delnicí, z níž vycházela oltářní vůně, a její divoplodnou mocí rozkvetly rákosy i ostřice pod nimi. Také všechna semínka hluboko na dně vzklíčila, vše, co mělo v sobě život, zvedlo se nad hladinu. A na spleti leknínů, jež vytvářela jakoby květinami protkávaný koberec, ležela žena, a byla tak mladá a krásná, až se Helga ulekla, že vidí samu sebe, že se to její obraz zrcadlí v tiché vodě. Ale byla to její matka, choť krále močálů, princezna z nilských vod. Mrtvý kněz rozkázal, aby spící byla vyzvednuta na koně. Ten však klesl pod její tíží, jako by jeho tělo bylo jen rubáš poletující větrem, ale znamení kříže posílilo vzdušný přelud a všichni tři se snesli k pevné zemi. V té chvíli zakokrhal ve vikingském dvoře kohout, přeludy se rozply- nuly v mlhu a proti sobě stály jen matka a dcera.
k.
„To jsem já v hluboké vodě!“ hlesla matka. „To jsem já v lesklém štítě!“ zvolala dcera. Přitiskly se k sobě a nejsilněji bušilo srdce matčino.
„Moje dítě! Květ mého vlastního srdce! Můj lotos z hlubokých vod!“ S pláčem objala Helgu ještě pevněji a její slzy byly pro dívku novou ži- votní silou, svatým křtem lásky. „V labutím kožíšku jsem přiletěla do těchto míst,“ vyprávěla matka. „Ale sotva jsem jej odložila, propadla jsem se houpající se zemí do močálu a ra- šelina se nade mnou zavřela. Brzy jsem však ucítila rychlejší proudění. Nějaká síla mne stahovala hlouběji a hlouběji a spánek mi klížil víčka. Usnula jsem a zdálo se mi, že ležím v egyptské pyramidě, ale byla tam také olše, která mě na hladině močálu tolik polekala. Trhliny v její kůře zazářily barvami a změnily se v hieroglyfy. To, nač jsem se dívala, byl obal
76
… a ona byla i přes příkrov noci vtělené mládí a krása…
Made with FlippingBook - Online magazine maker