„To bude omyl!“ řekl čáp. „To se ti muselo jenom zdát!“ „Ne, ne!“ pravila a připomněla mu vikingský dvorec, divoké rašeliniště i cestu sem. Otec čáp zablýskal očima: „Ale ne, to je ta stará historie, kterou mi vyprávěli rodiče a ti ji měli od mé prapraprababičky! Opravdu byla zde v Egyptě taková princezna z dán- ské země, ale zmizela v podvečer svojí svatby před mnoha sty lety a už se nevrátila! Můžeš si to sama přečíst zde na pomníku v zahradě. Jsou tam vytesány labutě a čápi a nahoře stojí ona v bílém mramoru.“ Tak tomu tedy bylo. Malá Helga to viděla, porozuměla tomu a padla na kolena. Slunce vysvitlo – a jako z ní kdysi v jeho paprscích spadla žabí kůže a vyjevila se její lidská podstata, tak se nyní křtem zvedla jasnější než světlo a čistší než vzduch – k Bohu. Tělo se rozpadlo v prach, uvadlý květ lotosu ležel tam, kde dříve stála. „Ale to je neočekávaný konec té povídky!“ řekl otec čáp. „Toho bych se byl nenadál. Nicméně docela se mi líbí!“ „Já si spíš kladu otázku, co si z toho vezmou naši mladí,“ podotkla
ČÁPOVÉ
N a posledním domě jednoho městečka bylo čapí hnízdo a v něm seděla matka čápice se svými čtyřmi mláďaty. Čápata vystrkovala hlavy s černými zobáčky, které jim ještě neměly čas zčervenat, a jen kousek od nich se tyčil na lomenici otec čáp. Jednu nohu měl skr- čenou pod tělo, aby bylo vidět, jaká námaha je držet hlídku, ale jinak stál přímo a nepohnutě, až si leckdo mohl myslet, že je vyřezaný ze dřeva. On sám si říkal: „Určitě to vypadá vznešeně, když má moje žena stráž u hnízda! Nikdo nemůže vědět, že jsem její manžel. Každý nejspíš soudí, že mně bylo po- ručeno, abych tady hlídkoval. Ano, určitě to vypadá náramně krásně!“ A dál stál na jedné noze, zatímco dole na ulici pobíhal houf dětí. Když spatřily čápa, začal zpívat jeden kurážný chlapec – a po něm všichni ostatní chlapci – starou čapí písničku. Ale zpívali ji jenom tak, jak si ji pamato- vali:
matka čápice a otec čáp pokývl: „Ovšem, to je nejdůležitější!“
k.
„Čápe, čápe, leť, ať jsi doma, hleď!
Tvoje žena v hnízdě leží, čtvero mláďat pilně střeží. Jedno bude oběšeno, druhé bude upečeno, třetí bude zařezáno a to čtvrté dětem dáno!“
„Poslyš, co ty děti dole zpívají!“ zhrozila se čápata. „Že budeme oběšeni a upečeni!“ „Z toho si nic nedělejte!“ odpověděla jim matka. „A vůbec je neposlou- chejte. Pranic se vám nestane!“
86
87
Made with FlippingBook - Online magazine maker