Ale děti prozpěvovaly dál a ukazovaly si na čápy. Jenom jeden chlapec, jmenoval se Petr, s nimi nechtěl zpívat. Pravil, že je to hřích posmívat se zvířatům, a matka čápice dál těšila svoje potomky: „Důležité je nevšímat si toho,“ prohlásila, „podívejte se na otce, jak klidně stojí, a to jen na jedné noze!“ „My se ale bojíme!“ křičeli mladí a vtáhli hlavy hluboko do hnízda. Ná- sledující den se děti opět seběhly ke hře, a sotva spatřily čápy, začaly znovu svoji píseň:
„Jedno bude oběšeno, druhé bude upečeno!“
A tu se otázali mladí čápi: „Budeme oběšeni a upečeni?“ „Ne, rozhodně ne!“ řekla matka. „Naučíte se létat, já sama vás budu cvičit. Až to budete umět, vypravíme se na louku. Navštívíme žáby, které se před námi uklánějí s poníženým ,kvak, kvak‘, a potom je sníme. To bude pochutnání!“ „A co pak?“ ptala se čápata. „Pak se sletí všichni čápi, kteří strávili léto v této zemi, a začnou pod- zimní manévry. Do té doby je nutné umět dobře létat. Ano, to je velmi dů- ležité, neboť toho, kdo neumí létat, probodne čapí vůdce svým zobákem. Proto si hleďte co nejvíce odnést z našeho cvičení!“ „Ale pak nás přece zaříznou, jak děti zpívaly, a slyšíš, zpívají to opět!“ „Poslouchejte mne, a ne je,“ řekla matka čápice. „Po velkých manévrech poletíme do teplých zemí, ano, velmi daleko odtud, přes hory a lesy. Do Egypta poletíme, kde jsou trojhranné kamenné domy, jejichž špice vybíhají nad mraky. Nazývají se pyramidy a jsou starší, než si vůbec dovede čáp představit. Také je tam řeka, která se rozvodňuje, až celou zemi zanese bahnem. My pak tím bahnem chodíme a lovíme žáby.“ „Ó!“ řekla všechna mláďata. „Ano, je tam velmi krásně! Nemusíme dělat nic jiného než celý den jíst. A zatímco se máme v Egyptě takhle dobře, není v této zemi jediného ze- leného lístečku na stromech, vládne tu taková zima, že mraky mrznou a v kusech padají dolů jako malé bílé vločky.“ Mínila tím sníh, ale nedovedla se jasněji vyjádřit.
88
Čápové
Made with FlippingBook - Online magazine maker