v nich krásně hořel a příjemně hřál! Ó, to bylo pěkné! Maličká natáhla nožky před sebe, aby si je také ohřála, ale vtom plamínek zhasl, kamna zmizela a ona zase seděla na chladné zemi a v ruce držela zbytek shořelé sirky. Rozškrtla tedy novou. I ta rychle vzplála, jasně svítila a všude, kde se její světlo dotklo domu, o nějž se dívenka opírala, stávala se zeď průhled- nou jako lehounký závoj. Mohla se dívat přímo do světnice, jíž vévodil stůl pokrytý bělostným ubrusem. Na něm stálo jemné porcelánové nádobí, krásně tam voněla pe- čená husa se švestkovým a jablkovým kompotem, a ještě krásnější bylo, že husa vyskočila z mísy, batolila se po zemi s vidličkou a nožem ve hřbetě a mířila přímo k ní. Jenže sirka dohořela a před chudobnou dívčinou se znovu tyčila jen tlustá studená zeď. Škrtla tedy třetí sirkou, a než se nadála, seděla pod překrásným vánoč- ním stromkem. Byl ještě větší a měl mnohem více ozdob než ten, který zahlédla o posledních Vánocích sklem dveří u bohatého kupce. Tisíce svě- tel hořely na zelených větévkách a na dalších byly připevněny pestré ob- rázky, podobné těm, které zkrášlují výkladní skříně. Maličká po nich vztáhla obě ruce. V ten okamžik však sirka opět dohořela, ale těch tisíce světel zůstávalo, jenom byla výš a ještě výš. Pochopila, že to jsou hvězdy, a náhle viděla, jak jedna z nich padá dolů a zanechává po sobě na nebi dlouhou ohnivou čáru. „To někdo umírá!“ pomyslela si maličká, neboť její stará babička, která už dávno nebyla mezi živými, ale která jediná ji měla ráda, říkávala: „Když padá hvězda, letí nějaká duše vzhůru k Pánubohu.“ Spěšně škrtla další sirkou o zeď, vše kolem ještě jasněji zazářilo a upro- střed toho jasu stála její stará laskavá babička, sama také jasná a zářící! „Babičko, ó, babičko, vezmi mne s sebou! Já vím, že zmizíš, jakmile sirka dohoří! Zmizíš jako ta teplá kamna, jako krásná husí pečínka a velký, nádherný vánoční stromek!“ zvolala maličká a zapálila všechny sirky, které zbyly v balíčku, aby si babičku co nejdéle udržela. A sirky vydaly takovou zář, že bylo vidět jako za bílého dne, a babička nebyla nikdy tak krásná a tak veliká. Zvedla holčičku k sobě a letěly spolu v tom jasu vysoko, převysoko, tam, kde není zima, kde není ani hlad a strach – až k Pánubohu.
98
… a uprostřed toho jasu stála její stará laskavá babička…
Made with FlippingBook - Online magazine maker