Mrazivé ráno našlo v koutě domu sedět dívenku s červenými tvářičkami a úsměvem okolo rtů už bez života. Nadobro zmrzla v poslední večer starého roku – bílý den kráčel již jen přes její malou mrtvolku svírající v rukou téměř vyškrtaný balíček sirek. „Chtěla se ohřát,“ říkali kolemjdoucí – neboť nikdo z nich netušil, jaké krásy spatřila a s jakou radostí a nádherou vstoupila se starou babičkou do Nového roku.
OŠKLIVÉ KAČÁTKO
N a venkově bylo tak překrásně! Léto v plném proudu – žito žloutlo, oves se zelenal, na loukách stály kupky sena. Mezi nimi si vykračoval čáp na svých dlouhých červených nohách a něco si žvatlal po egyptsku, kteréžto řeči se naučil od svojí matky. Kolem dokola vroubily pole a louky velké lesy a uprostřed lesů byla hluboká jezera. Ano, na venkově bylo opravdu krásně! Uprostřed krajiny koupal se v sluneční záři velký panský dvorec obe- hnaný hlubokým vodním příkopem, na jehož březích od zdi až k vodě rostl šťovík tak vysoký, že pod nejvyšším mohly stát vzpřímeně malé děti. A tam, kde rostl nejdivočeji, takže břeh připomínal nejhustší les, seděla na vejcích kachna. Čekala, kdy se vylíhnou káčátka, a byla již značně ne- vrlá, protože to trvalo dlouho a jen zřídka ji někdo rozptýlil. Ostatní kachny raději plavaly v příkopu, než aby přiběhly pod šťovík na kus řeči. Konečně začala vejce jedno po druhém pukat. „Píp! Píp!“ ozývalo se z nich, všechny žloutky oživly a vystrkovaly hla- vičky. „Káč! Káč!“ vysvětlila kachna dětem, co jsou, a současně je poháněla, aby se proběhly na vlastních nohou. A ony se snažily, jak mohly, a přitom zvědavě pokukovaly po zeleném lupení, které se rozprostíralo na všechny strany. Matka je nechala, ať se rozhlížejí, neboť věděla, že zelená je zdravá pro oči. „Jak je svět veliký!“ horovala mláďata, neboť nyní měla mnohem více místa, než dokud byla ve vejcích, „Ale ne, vy si myslíte, že tohle je celý svět?“ smála se matka. „Kdepak. Ten sahá daleko, dál než na konec zahrady, až k farským polím! Vím to, i když jsem tam nikdy nebyla. Tak, teď jste snad již všechny pohromadě!“ Vstala a vtom si všimla, že největší vejce stále leží v hnízdě. „Jak dlouho to bude ještě trvat! Už toho mám opravdu dost!“ zase se posadila.
k.
100
101
Made with FlippingBook - Online magazine maker