„To je na mne moc!“ hlesla. „Nevydržím to! Svět je příliš veliký! Kéž bych zase stála na stolečku pod zrcadlem! Nebudu šťastná a spokojená, dokud se tam opět nevrátím! Já vím, chtěla jsem do široširého světa, ale teď prosím, jestli mě máš rád, pojďme zase zpátky!“ Kominíček se jí tu myšlenku pokusil chvíli rozmlouvat. Poukazoval na starého Číňana a kozonohého vrchního a spodního generálního válečného velitele, ale ona dál vzlykala a líbala svého kominíčka tak vřele, že nemohl jinak než ji následovat, třebaže to bylo bláhové. Slezli zase s velkou náma- hou komínem dolů, prolezli tmavou troubou a sporákem, což nebylo právě příjemné, a byli opět uvnitř černých kamen, kde mohli skrze dvířka slyšet, co se děje ve světnici. Ale nedělo se nic, ve světnici bylo naprosté ticho. I vyhlédli ven a – hrůza! Uprostřed podlahy ležel starý Číňan. Spadl ze stolku, když chtěl utíkat za nimi, a rozbil se na kusy. Velká část zad byla pryč, hlava se odku- tálela do kouta a kozonohý vrchní a spodní generální válečný velitel se na to ze svého stanoviště zamyšleně díval. „To je strašlivé!“ pravila malá pastýřka a zalomila svýma drobnýma ruč- kama. „Můj starý dědeček se rozbil na kusy a my jsme tím vinni! To ne- přežiju!“ „Všechno se dá zase slepit!“ řekl kominíček. „Docela dobře se to dá sle- pit, takže nemusíš tolik vyvádět! Když mu zatmelí záda a šíji vyztuží pev- ným nýtkem, bude zase jako nový a ještě nám poví spoustu věcí, ze kterých nás bude bolet hlava!“ „Myslíš?“ vzhlédla pastýřka. Kominíček přikývl, a když vlezli na stůl a postavili se na svá dřívější místa, podotkl: „To se nám věru podařilo dostat daleko! Klidně jsme si mohli celou tu námahu ušetřit!“ „Hlavně aby mého dědečka opravdu spravili, neboť to může být velmi drahé,“ starala se pastýřka. A doopravdy jej spravili. Rodina mu nechala zatmelit záda a do šíje mu dali nýtek, takže byl jako nový, jenom už nemohl kývat hlavou. „Nějak jste zpychl od té doby, co jste se rozbil na kusy!“ obořil se na něj kozonohý vrchní a spodní generální válečný velitel, který si nedovedl jinak vysvětlit jeho nehybnost. „A já nechápu, z jakého důvodu si osobujete právo na tolik domýšlivosti! Tak dostanu pastýřku, nebo ji nedostanu?“
k.
114
„Máš skutečně odvahu vydat se tam?“ zeptal se kominíček.
Made with FlippingBook - Online magazine maker