KŘESADLO
R áz dva, ráz dva, vracel se voják domů z války. A jak si tak vykračo- val, na zádech tornu, po boku šavli, zkřížila mu cestu stará čaro- dějnice. Byla ošklivá jako noc, spodní ret jí visel až na prsa. Hned se s ním dala do hovoru: „Dobrý večer, vojáčku! Ty máš ale pěknou šavli, a tu tornu velikou. Jsi voják jaksepatří, a jestli chceš, můžeš mít i peněz, kolik si zamaneš!“ „Děkuju ti, stará čarodějnice,“ řekl voják. A čarodějnice pokračovala: „Vidíš ten velký strom?“ ukázala na smrk, který stál kousek od silnice. „Tak ten je uvnitř dočista dutý! Stačí vylézt na vršek a dostaneš se otvorem na samé dno kmene. Já ti uvážu kolem pasu provaz, abych tě měla za co vytáhnout, až budeš chtít zase zpátky.“ „A copak budu v tom stromě dělat?“ zeptal se voják. „Nabereš si tam peníze!“ odpověděla babice. „Abys věděl, na dně toho stromu narazíš na velkou chodbu. Bude v ní světlo jako ve dne, protože tam hoří přes sto svítilen, a před sebou uvidíš troje dveře. Všechny jdou otevřít, klíče jsou v zámku. V první místnosti spatříš na podlaze velikou truhlu a na ní psa s očima jako čajové šálky. Bát se nemusíš, protože ti s sebou dám svoji modře
k.
7
Made with FlippingBook - Online magazine maker