A tu se objevil slavík a zpíval tak krásně, že se o něm nedalo říci nic ošk- livého. „Superbe! Charmant!“ volaly dvorní dámy, neboť všechny hovořily francouzsky, byť jedna hůř než druhá. A jeden starý kavalír dodal: „Ach, jak mi ten pták připomíná hrací skříňku nebožky císařovny! Ano, ano, toť týž tón, týž přednes!“ „Ba!“ přitakal císař a rozplakal se jako malé dítě. „Taky by mě nenapadlo, že je skutečný!“ řekla princezna, ale ti, kteří dary přinesli, pravili: „Ovšemže je skutečný!“ „Tak ho nechme, ať si lítá!“ ohrnula princezna nos a ani za nic nechtěla dovolit, aby se o ni princ ucházel. Ten se však nedal zmást. Pomazal si obličej hnědou a černou barvou, narazil si čepici hluboko do čela a zaklepal na vrata paláce. „Dobrý den, pane císaři!“ pravil. „Nebyla by u vás pro mě nějaká služba?“ „Takových jako ty už tady bylo!“ odvětil císař. „Ale počkej! Možná bych někoho potřeboval k prasatům, kterých máme spoustu!“ Tak byl princ ustanoven císařským pasákem vepřů. Dostal chudobnou komůrku poblíž chlévů, aby měl kde zůstávat, a hned první den nelenil, a než se snesl večer, vyrobil hezounký malý kotlík, vroubený kolem dokola rolničkami. Když se v tom kotlíku vařilo, rolničky se rozcinkaly a hrály překrásnou starou melodii:
k.
„Ach, můj milý Augustine, všechno přejde, všechno mine!“
Ale nejpodivuhodnější bylo, že stačilo strčit prst do páry, jež se nad kotlí- kem vznášela, a už jsi cítil, jaká jídla se připravují na všech kamnech ve městě. No a to už bylo něco jiného nežli obyčejná růže. I princezně, která šla zrovna na procházku se všemi svými dvorními dá- mami, se nad tou melodií zajiskřilo v očích a honem se zastavila, neboť také hrávala Ach, můj milý Augustine. Sice to bylo to jediné, co dovedla, a navíc tóny vyťukávala jen jedním prstem, ale pravila:
128
Na hrobě princova tatínka rostl růžový keř…
Made with FlippingBook - Online magazine maker