vznešených šotků. Ti již něco znamenají, proto se chce král skřítků uká- zat!“ „A koho mám pozvat?“ ptal se lelek. „K velkému plesu může přijít třeba celý les, ba i lidé, pokud umí hovořit ze spaní anebo si trochu počínat podle našeho způsobu. Pro slavnostní hostinu však budeme přísně vybírat, neboť tam chceme mít jenom osoby nejvzácnější. Přela jsem se o to s králem. A nadále jsem toho názoru, že bychom neměli povolit přístup strašidlům. Mořský muž a jeho dcery by ovšem měli být mezi prvními pozvanými. Všichni víme, že neradi vychá- zejí na souš, ale posadíme-li každého z nich na mokrý kámen nebo na něco ještě lepšího, soudím, že tentokrát neodřeknou. A také všechny zasloužilé šotky první třídy s ohonem, trpaslíky a pidimužíky bychom tam měli mít, a nelze opomenout ani vlkodlaka, dědky a zmetky. Ti sice patří k ducho- venstvu, nejsou jako našinci, ale to je jenom jejich úřadem, jinak jsou s námi příbuzní a často nás navštěvují.“ „Platí!“ řekl lelek. Rychle odlétl, aby to všechno stačil, a hospodyně ob- rátila kroky k domovu. Rusalky již zaplnily prostor před pahorkem a tan- čily se závoji utkanými z jemné mlhy a bílé měsíční záře. Vypadalo to krásně a určitě by se to líbilo každému, kdo se o takové věci zajímá. Uvnitř pahorku byl slavnostně vyzdoben velký sál. Podlaha umytá mě- síční září a zdi natřené čarovným sádlem, to vše se lesklo ve světle svící jako lístky tulipánu. Kuchyně byla plná žab na špejlích, šnečích budek nadíva- ných dětskými prstíčky, pikantního salátu ze semínek lišejníků, vlhkých myších rypáčků a bolehlavu. Nechybělo ani řízné pivo z hastrmanova pivo- varnictví a perlivé víno skladované v klenutých hrobkách, všechno velmi dobré jakosti. Rezavé hřebíky a sklo z kostelních oken sloužily za pečivo. Stařičký král skřítků nechal svoji vzácnou korunu vyleštit práškem z rozdrolené břidlice, a to z břidlice rtuťové, kterou si ani král nedokáže opatřit lehce, a v ložnici pověsili nové záclony a připevnili je hlemýždími růžky. No, říkám vám i já, bylo to ruchu a pobíhání! „Tak a teď ještě všechno vykuřte pálenými žíněmi a štětinami a pak snad konečně budeme se vším hotovi!“ pokývla hlavou stará rusalka. A nejmenší králova dcera vyzvídala: „Drahý tatínku! Dozvíme se nyní, kdo jsou ti vznešení cizinci?“ „Že se ptáš ty,“ odvětil král, „tedy to prozradím. Tvoje starší sestry nechť se chystají ke svatební hostině, neboť zcela jistě obě dvě provdám. Můj
136
Rusalky tančily se závoji utkanými z jemné mlhy a bílé měsíční záře…
Made with FlippingBook - Online magazine maker