a nejpříjemnější vzduch, čerstvý jako na horách a vonící jako růže v údo- lích. Také tudy tekla řeka, stejně čistá jako vzduch, a ryby se tu leskly jako zlato a stříbro. Purpuroví úhoři, z nichž sršely ohnivé jiskry při každém pohybu, si hráli dole ve vodě a široké listy leknínu měly duhové barvy, kdežto květ sám byl rudý hořící plamen, jemuž poskytovala voda potravu, jako olej v lampě sytí plamen. Pevný mramorový most, ale tak umělecky a jemně tesaný, jako by byl z krajek a skleněných perel, vedl přes vodu k onomu ostrovu blaženosti, kde se rozprostírala rajská zahrada. Východní vítr vzal prince na ramena a přenesl ho tam. Květiny a listoví tu zpívaly nejkrásnější písně z jeho dětství, ale podivně krásně, jak by žádný lidský hlas nedovedl. A rostly to zde palmy, nebo ob- rovské vodní rostliny? Tolik dužnatých a velkých stromů princ ještě nikdy nespatřil. Jako dlouhé věnce visely tu přepodivné úponkovité rostliny, jaké bylo možné vidět pouze vymalované zlatem a barvami na okraji starých kancionálů či propletené začátečními písmeny kapitol. Byla tu rovněž nej- podivnější seskupení ptáků, květin a ozdob. A o kus dál v trávě stálo hejno pávů s rozvinutými barevnými chvosty. Nemohlo to přece být nic jiného! Ale když se jich princ dotkl, zjistil, že to nejsou zvířata. To se veliké šťovíky skvěly jako paví peří a lvi a tygři skákali jako hebké mrštné kočky mezi zelenými křovinami, které voněly jako olivové květy, a udivovali svou krotkostí. Divoký lesní holub, zářící jako nejkrásnější perla, načechrával svými křídly hřívu mohutného lva a antilopa, jindy tak plachá, stála tu a pokyvovala hlavou, jako by si s nimi také chtěla hrát. Vtom se objevila rajská víla. Její šaty připomínaly slunce a její obličej byl přívětivý jako obličej matky, jež se šťastná sklání nad svým dítětem. Byla velmi mladá a krásná, a spanilé byly i dívky se svítící hvězdou ve vla- sech, jež ji doprovázely. Východní vítr jí odevzdal list psaný ptákem fénixem a víle zazářily oči radostí. Vzala prince za ruku a vedla jej do svého zámku. Jeho stěny měly barvy nejnádhernějších tulipánových lístků, hýčkaných slunečním jasem, také strop byl jediná velká třpytná květina, a čím více jsi na ni upíral zrak, tím hlubší ti připadal její kalich. Princ přistoupil k oknu, vyhlédl jednou z tabulek a spatřil strom po- znání, hada přitisknutého ke kmeni, Adama i Evu. „Cožpak nebyli vyhnáni?“ otázal se.
152
Vzala prince za ruku a vedla jej do svého zámku.
Made with FlippingBook - Online magazine maker