„To je mi tedy pěkná věc,“ zhrozila se královna. A hned příští noc měla stará dvorní dáma bdít u dívčina lůžka, aby se zjistilo, zdali to byl opravdu jenom sen. Voják zatím nemyslel na nic jiného, než jak by opět spatřil krásnou krá- lovskou dceru, a sotva přišlo k půlnoci, nechal pro ni poslat znovu. Pes běžel do zámku, popadl princeznu a utíkal s ní pryč. Netušil, že si dvorní dáma obula důkladné boty a běží za ním, aby zjistila, kam s princeznou míří. Když viděla, že zmizeli ve velikém domě, pomyslela si: „Teď vím, kde jsou.“ Kusem křídy udělala na vratech toho domu velký kříž. Potom šla do zámku a ulehla do postele. Chvíli nato vrátil pes princeznu, a protože mu cestou zpátky neuniklo znamení na vratech hostince, vzal také kus křídy a označil křížem všechna vrata ve městě. To bylo od něho chytré – takhle nemohl místo, kam odvedl královskou dceru, nikdo najít. A taky že nazítří, sotva se rozednilo, vedla stará dvorní dáma krále, krá- lovnu a veškeré dvořanstvo k domu, do něhož viděla psa vběhnout. „Tady je to,“ zvolal král před prvními vraty s křížem. „Ó ne, mužíčku, je to tamhle,“ volala královna, která spatřila kříž na ji- ných vratech. „Ale tady je taky jeden a tam rovněž,“ volali sborem ostatní, protože v celém městě nebylo jediné stavení, na kterém by neviděli kříž. Poznali, že hledají marně, a pátrání vzdali. Až na královnu! Královna byla velice chytrá žena a uměla víc než se jen vozit v kočáře. Velkými zlatými nůžkami ustřihla pruh hedvábné látky, ušila z něj he- zoučký malý váček, ten naplnila jemnou krupicí a přivázala jej princezně na noční úbor. Když bylo vše hotovo, udělala do váčku malý otvor, aby se krupice sypala všude, kudy princezna pojede. Přišla noc a opět přiběhl pes. Naložil si královskou dceru na záda a honem s ní utíkal za vojákem, který už byl tak zamilovaný, že si nepřál nic jiného než být princem, aby si ji mohl vzít za ženu. Jenže jak pes spěchal, nevšiml si, že krupice značí cestu až k oknu jeho pána, a druhý den už král s královnou věděli, kam se jejich dceruška v noci ztrácí. Vojáka chytili a vsadili do žaláře. Brr, jaká tam byla tma a nuda. A pak mu oznámili: „Zítra budeš viset!“ To také nebylo nic příjemného, hlavně proto, že křesadlo zůstalo v hos- tinci.
k.
12
V nich stál pes s očima jako čajové šálky…
Made with FlippingBook - Online magazine maker