odnést nemohli, aspoň vyzpěvovali, jako by ji chtěli utěšit: „Tady jsme! Tady jsme!“ A loďka letěla po proudu dál a dál, a Gerda v ní seděla jen v punčoškách a bez pohnutí. Její červené střevíčky plavaly za ní, ale nemohly ji dohonit, neboť loďka ujížděla stále rychleji. Krásně bylo na obou březích. Rostly tu hezké květiny a staré stromy, za nimi se tyčily horské stráně s ovcemi a kravami, ale ani jediného člověka nebylo vidět. „Snad mě řeka nese k malému Kajovi,“ pomyslela si malá Gerda, a hned jí bylo veseleji, vstala a dlouze pozorovala okolní zeleň. Tu se loďka přiblížila k velkému třešňovému sadu. V něm stál domek s podivnými červenomodrými okénky pod doškovou střechou a před ním stáli dva dřevění vojáci a vzdávali zbraní čest těm, kteří pluli okolo. Malá Gerda na ně volala v domnění, že jsou živí, ale oni jí neodpovídali, přestože se dostala skoro až k nim, neboť proud nyní hnal loďku přímo ku břehu. Pokusila se tedy křičet ještě hlasitěji a vzápětí vyšla z domku stará, vet- chá žena. Na hlavě měla překrásnými květinami pomalovaný klobouk proti slunci a opírala se o berličku. „Ubohé děvčátko! Jakpak ses dostala do toho velkého a silného proudu, který tě odnesl daleko do širého světa?“ ptala se stařena, když sestoupila až k vodě, berličkou loďku pevně zachytila a u břehu z ní dívenku vy- táhla. Malá Gerda měla radost, že se dostala na souš, a zároveň se cizí stařeny bála. Ta ji však pobídla: „Tak povídej přece, kdo jsi a jak sem přicházíš?“ A Gerda jí všechno vypravovala a ona jen potřásala hlavou: „Hm, hm!“ Když Gerda skončila svoje vyprávění, otázala se staré ženy, neviděla-li malého Kaje. Stařena odpověděla, že sice nešel okolo, ale že jistě půjde, jen aby nebyla smutná, zatím si pochutnala na jejích třešních a prohlédla si její květiny, které jsou zábavnější nežli obrázková knížka, neboť dovedou vypravovat pohádky. Vzala Gerdu za ruku, odvedla ji do chaloupky a zamkla za sebou dveře. Světnice měla okna převysoko, až u stropu, a skla jejich tabulek byla čer- vená, modrá a žlutá, takže denní světlo hrálo všemi barvami. Na stole stála
Jakpak ses dostala do toho velkého a silného proudu…?
172
Made with FlippingBook - Online magazine maker