GREEN DEAL
ČASOVÝ RÁMEC ZELENÉ TRANZICE JE NEREALISTICKÝ V úterý 25. června se na půdě pražské VŠCHT uskutečnil kulatý stůl s názvem „Tranzice chemického průmyslu k uhlíkové neutralitě – budoucí realita či aktuální fikce?“. Jedním z přednášejících byl Jiří Dědeček z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, který se vyjádřil k energetickému rámci Green dealu a jeho dopadu na chemický průmysl. Proto se může začít jevit jako relevantní uvažování o geotermálních zdrojích energie. Je nutné si ale uvědomit, že i země s vynikajícími podmínkami pro geotermální energetiku, jako je třeba Island, z ní má asi jen 20 % elektřiny a zbytek získává z vodních elektráren. Podle Dědečka je tak pro chemický průmysl nejsnazší přesunout výrobu mimo EU. Další možností je větrná energie, jenomže ani ta se nejeví jako perspektivní zdroj pro naši zemi. „ Větrnými elektrárnami bychom potřebo- vali osázet alespoň 50 až 75 % republiky. Navíc stejně jako fotovoltaika, tak i větrné elektrárny jsou schopné dodávat elektřinu nejvýše po čtyřicet procent času v roce, a to jen tehdy, pokud se bude vítr a slunce střídat, “ uvádí Dědeček.
„ Možná, že to zní depresivně a můžete si my- slet, že přeháním, jenomže to vyplývá z toho, že současná diskuze o transformaci naší energetiky je deformovaná. Všichni mluví o tom, co se stane, až odejdeme od uhlí, ale to je drobnost, “ říká Jiří Dědeček. Spotřeba uhlí v elektroenergetice představuje asi 50 %, jenomže elektroenerge- tika má u nás méně než 20 % podíl na celkové spotřebě energie. Ostatní oblasti, které spo- třebovávají energie, využívají podstatně víc fosilních zdrojů. Výrobu z bezemisních zdrojů tak bude nutné navýšit 8x více, než vyplývá ze současné diskuze o elektroenergetice. ČEPS ve svých modelech uvažuje, že spotřeba elektřiny naroste o málo desítek procent, odchod od fosilních zdrojů ale znamená nárůst o čtyři sta procent. „ Znamená to, že do 15 let bychom měli například postavit 28 jaderných elektráren Temelín. Reálně ale postavíme možná jednu, “ vysvětluje Dědeček. Místo jaderných elektráren můžeme bu- dovat elektrárny fotovoltaické. Teoreticky by nám mohla stačit energie dopadající na 0,5 % povrchu ČR. Nicméně s přihlédnutím k účinnosti fotovoltaiky a faktu, že slunce svítí v zimě podstatně méně, přitom v tomto ob- dobí potřebujeme více energie, museli bychom pokrýt fotovoltaikou asi 17–25 % plochy repub- liky. „ Na to nám tady nezbývá místo, “ uvádí Jiří Dědeček a dodává: „ Od politických představitelů slýcháme, že věda to vyřeší. V případě fotovoltaiky ale určitě ne. “ Díky vědě dosahují fotovol- taické panely vyšší účinnosti, než fotosyntéza. Výrazně lepších lepších výsledků už ale není možné dosáhnout, protože jsme se přiblížili teoretickým hranicím.
Českou republiku, potažmo celou Evropskou unii, čeká v následujících letech odklon od uhlí, snižování emisí CO 2 na 10 % do roku 2040, což by celé mělo vyústit v roce 2050 v uhlíkovou neutralitu. Podle Jiřího Dědečka to znamená, že buď přijde český průmysl na to, jak být do 15 let konkurenceschopný, i když výroba poběží jenom přes den a v létě, nebo zavede jako zdroj malé modulární reaktory. „ Problém je, že neexistuje malý modulární reaktor, který by měl certifikaci EU, nebo byl blízko k tomu, aby takovou certifikaci získal, “ říká Jiří Dědeček a doplňuje, že bychom neměli zapomínat na to, že MMR jsou jen o trochu menší než reaktory v Dukovanech. V Česku jsou zatím v provozu dvě jaderné elektrárny. V případě, že chemický průmysl začne budovat malé modulární reaktory, výrazně vzroste počet obsluhujícího personálu a zároveň bude nutné vyřešit další věci, o kterých se příliš nemluví. „ Jednak po odchodu od fosilních paliv musíte být schopni reaktor provozovat i v ostrovním režimu. Ačkoliv má chemický průmysl relativně vyváženou spotřebu a příliš nekolísá, stejně je nutné odběr z reaktoru regulovat. U současných reaktorů to možné není, proto je třeba energii někde ukládat, takže bude třeba malá přečerpá- vací elektrárna s instalovaným výkonem asi 50 MW, “ uvádí Jiří Dědeček a doplňuje, že je také potřeba zajistit chlazení reaktoru v momentě, kdy nebude napájen. V analogii s Temelínem to například znamená malou průtočnou elek- trárnou s vyhrazeným vedením, která zabez- pečí neustálé zásobování elektřinou. „ Bez toho současný jaderný reaktor bezpečně provozovat nelze, “ dodává.
Řešením není ani biomasa, jelikož bychom podle Dědečka museli mít k dispozici asi pěti- násobek republiky, abychom dokázali energii pomocí biomasy získat. „ Vyžaduje to asi něco pře sto průměrných ročních těžeb dřeva v České republice, “ vysvětluje a dodává, že zásadním problémem je, že kromě jaderných elektráren potřebujeme ohromnou plochu pro obnovitelné zdroje energie. Při pokusech o jejich zavádění, kdy se naši energetiku pokoušíme vyřešit po- mocí OZE, se zároveň snažíme přetlačit zákony termodynamiky. Základním problémem při využívání nízko- emisních zdrojů (včetně těch mimo území ČR) je, že se nedají regulovat a produkují elektřinu. Ta se velmi obtížně transportuje a ve velkých objemech se prakticky nedá skladovat. Co tedy nezbytně potřebujeme, je možnost pře- vést elektrickou energii na energii chemické vazby, vyrobit syntetická paliva a ta uskladnit nebo dovézt. Technologie pro tuto výrobu jsou bohužel zoufale neefektivní a v praxi proto nepoužitelné. Podle akademika jsou všechny současné varianty tristní a pro chemický průmysl se tak jako nejracionálnější řešení jeví přesunutí výroby mimo EU. „ Druhou variantou je změna časového rámce zelené tranzice. Ona nás v dlou- hodobém hledisku stejně čeká, protože časem energetické fosilní zdroje dojdou. Jejich těžba totiž bude energeticky náročná a nevyplatí se. Na druhou stranu ropa, jako chemická suro- vina, bude dostupná ještě velmi dlouho. Takže bychom potřebovali změnit rámec zelené tranzice a v meziobdobí kombinovat jadernou energe- tiku s vhodnými fosilními zdroji, “ uvádí Jiří Dědeček. Na závěr dodává, že je třeba vyvinout efektivní technologie pro konverzi metanu na kapalné palivo, abychom snížili únik tohoto silného skleníkového plynu, energeticky i materiálově efektivní technologie pro výrobu syntetických paliv a v neposlední řadě technologie pro cirku- lární uhlíkovou ekonomiku. „ Když to celé shr- nu, tak de-fosilizace bez efektivního uložení ener- gie do chemické vazby skončí kolapsem současné společnosti. A efektivní technologie pro ukládání energie v potřebných velkých objemech nejsou v současné době dostupné, “ uzavírá Jiří Dě- deček. Martina Jandusová,
zdroj: Průmyslová ekologie. www.prumyslovaekologie.cz
34
CHEMAGAZÍN • 4 / XXXIV (2024)
Made with FlippingBook - PDF hosting