„I kdyby jich sem přijelo dvacet, nám to nebude nic platné, protože vy je navštívit nepůjdete.“ „Až jich bude dvacet, navštívím je všechny, na to se spolehněte, má drahá.“ Pan Bennet měl v sobě zvláštní směsici pohotového vtipu, sarkas- tického humoru, rezervovanosti a rozmaru, kterým paní Bennetová ani za třiadvacet let společného života neporozuměla. Proniknout za její duševní obzor bylo snazší. Byla to žena nevalné inteligence, omezeného vzdělání a náladové povahy. Když byla s ně- čím nespokojená, začala si stěžovat na nervy. Jejím životním úkolem bylo dostat dcery pod čepec; potěšení nacházela v návštěvách a klepech.
„Doufám, Lizzy, že se ten klobouk bude panu Bingleymu líbit.“
ýPITOLA DRUHÁ P an Bennet byl jedním z prvních, kdo vykonali návštěvu u pana Bingleyho. Měl v úmyslu zajít za ním hned od začátku, i když do poslední chvíle ujišťoval manželku, že tam nepůjde. Pověděl jí to až večer onoho dne, kdy pana Bingleyho navštívil. Dozvěděla se o tom, když se obrátil k druhorozené dceři, která se právě zabývala zdobením svého klobouku: „Doufám, Lizzy, že se ten klobouk bude panu Bingleymu líbit.“ „Můžeme těžko vědět, co se panu Bingleymu líbí, když k němu nepůjdeme,“ odpověděla matka nazlobeně. „Zapomínáte ale, maminko, že se s ním setkáme ve společnosti,“ řekla na to Elizabeth, „paní Longová nám přece slíbila, že nás panu Bingleymu představí.“ „Neřekla bych, že nás paní Longová představí. Má přece dvě neteře a je to sobecká, pokrytecká ženská, nemám ji vůbec ráda.“ „Já také ne,“ odvětil pan Bennet, „a jsem rád, že nejste odkázána na její pomoc.“ 9
Pán a paní Bennetovi
8
Made with FlippingBook - Online magazine maker