„Smím doufat, vážená paní, že v zájmu své roztomilé dcery Elizabeth dovolíte, abych měl tu čest pohovořit si s ní dnes dopoledne mezi čtyřma očima?“ Elizabeth měla sotva čas se začervenat, a už paní Bennetová odpověděla: „Ale božínku, no ano – jistě. Jsem přesvědčena, že bude Lizzy velmi ráda. Jsem přesvědčena, že nebude mít žádné námitky. Pojď, Kiìy, potřebuji tě chvíli nahoře.“ Sebrala ruční práci a chvátala pryč, Elizabeth však na ni zavolala: „Neodcházejte, matinko. Nechoďte, prosím, pryč. Pan Collins mi jistě promine. Nemůže mi říci nic, co by nemohl slyšet někdo jiný. Nebo odejdu sama.“ „Ale to jsou hlouposti, Lizzy. Chci, abys tu zůstala.“ A protože se jí zdálo, že Elizabeth s utrápenou a rozpačitou tváří chce opravdu utéci, dodala: „Trvám na tom, abys tu zůstala a vyslechla pana Collinse.“ Elizabeth se neodvážila neuposlechnout matčina příkazu. Po krátké úvaze si uvědomila, že bude nejrozumnější, aby to měla za sebou a odehrálo se to v největším klidu, a tak se posadila a věnovala se horlivě ruční práci, aby neprozradila své pocity kolísající mezi zoufalstvím a chutí se rozesmát. Paní Bennetová a Kiìy odešly, a sotva byly pryč, pan Collins spustil: „Věřte mi, drahá slečno Elizabeth, že vaše skromnost vám nikterak neškodí, spíše zvyšuje vaši dokonalost. Ta trocha zdráhavosti vám v mých očích dodává jen větší půvab, dovolte mi však ujistit vás, že mám souhlas vaší ctěné matinky, abych vám vyjevil své city. Těžko můžete pochybovat, jaký důvod mám k těmto slovům, i když váš přirozený jemnocit vás vede k tomu, abyste předstírala, že to nevíte. Dvořil jsem se vám příliš nápadně, než abyste si toho nepovšimla. Hned jak jsem vstoupil do tohoto domu, vybral jsem si vás za budoucí družku svého života. Než se dám však strhnout svými city, bylo by snad radno, abych uvedl důvody, proč se chci oženit – a také, proč jsem přijel do Hertfordshiru s úmyslem najít si tu manželku, což jsem také učinil.“
Představa, jak se pan Collins se svým důstojným pompézním chováním dává strhnout svými city, Elizabeth málem rozesmála, takže nemohla využít krátké odmlky v řeči pana Collinse, aby se ho pokusila zarazit, a on pokračoval: „Hodlám se oženit zaprvé proto, že podle mého přesvědčení je správné, aby se každý duchovní v dobrém postavení (jako mám já) oženil, a dal tak své farnosti příklad v manželském životě. Zadruhé jsem přesvědčen, že to značně přispěje k mému štěstí. Zatřetí, o tom jsem se snad měl zmínit předtím, je to rada a doporučení velice vznešené dámy, kterou mám čest zvát svou patronkou. Dvakrát mi blahosklonně ráčila říci svůj názor na tuto věc (aniž jsem ji o to požádal!), a právě onoho sobotního večera, než jsem odjel z Huns- fordu – mezi dvěma partiemi quadrilly, právě když paní Jenkinsová upravovala slečně de Bourgh podnožku, řekla: ,Ožeňte se, pane Collinsi. Duchovní jako vy se musí oženit. Vyberte si moudře, vyberte si dívku z dobré rodiny, kvůli mně a kvůli sobě, čilou a pracovitou, prostě šikovnou ženušku, schopnou dobře vyjít s malým příjmem. To je má rada. Najděte si takovou ženu co nejdřív, přivezte ji do Hunsfordu a já ji navštívím.‘ Mimochodem, dovolte mi, drahá sestřenko, abych poznamenal, že zájem a laskavost lady de Bourgh nepokládám za nejmenší z výhod, které vám mohu nabídnout. Zjistíte, že její způsoby jsou tak vynikající, že je ani nedokážu popsat, a že váš důvtip a temperament jí nebudou proti mysli, zvlášť když budou zmírněny málomluvností a úctou, kterou její urozenost ve vás jistě vzbudí. Tolik, pokud jde o můj názor na manželství obecně. Zbývá dodat, proč jsem se zaměřil na Longbourn a nehledal nevěstu doma, kde, jak vás mohu ujistit, je mnoho roztomilých dívek. Protože však mám po smrti vašeho ctěného otce (kéž mu Bůh dopřeje ještě dlouhý život) zdědit toto panství, nemohl jsem upokojit své svědomí jinak, než že si vyberu za manželku jednu z jeho dcer, aby jejich ztráta byla co nejmenší, až nadejde ta smutná chvíle, která, jak už jsem podotkl, může nastat až za mnoho let. To mě tedy vedlo, má krásná sestřenko, a s vaším dovolením se domnívám, že tím neklesnu ve vašich očích. A nyní mi už jen zbývá ujistit vás vřelými slovy o své
130
131
Made with FlippingBook - Online magazine maker