Paní Bennetová se neuráčila odpovědět, nemohla však přemoci zlost a pustila se do jedné z dcer. „Proboha, Kiìy, přestaň už tak kašlat! Měj soucit s mými ubohými nervy! Mám je už úplně zničené.“ „Kiìy zřejmě neví, jak kašlat ve společnosti,“ řekl otec, „kašle si, jak ji napadne.“ „Nekašlu pro svou zábavu,“ odsekla dopáleně Kiìy. „Kdy půjdeš na příští ples, Lizzy?“ „Od zítřka za čtrnáct dní.“ „No ano, tak je to,“ zvolala matka, „a paní Longová se vrátí až den před ním, takže nám nebude moct pana Bingleyho představit, protože ho sama nebude ještě znát.“ „Pak, má drahá, na tom budete líp než ona a můžete pana Bingleyho představit vy jí.“ „Jak bych, prosím vás, mohla, když jsem s ním sama nebyla seznámena. Jak se mi můžete tak posmívat?“ „Chválím vaši obezřetnost. Znát se s někým čtrnáct dní je jistě velmi krátká doba. Za čtrnáct dní se nedá poznat, co je kdo za člověka. Když se toho však neodvážíme my, udělá to někdo jiný. Koneckonců paní Longové a jejím neteřím se také musí dostat příležitosti. A tak jestli vy jí tu službu prokázat odmítnete, budu to muset udělat sám, jistě to bude pokládat za laskavost.“ Děvčata zůstala na otce koukat. Paní Bennetová řekla jen: „To jsou ale nesmysly!“ „Co je důvodem vašeho rozhořčení?“ zvolal její manžel. „Poklá- dáte společenskou formu představování a jeho smysl za hloupost? V tom s vámi nemohu zcela souhlasit. Co tomu říkáš, Mary? Jak vím, jsi dívka hloubavá, čteš vážné knihy a děláš si z nich výpisky.“ Mary zatoužila říci něco hodně chytrého, ale nic ji nenapadlo. „Zatímco Mary přemýšlí, vraťme se k panu Bingleymu,“ pokra- čoval pan Bennet. „Mám pana Bingleyho plné zuby!“ zvolala jeho choť. „To nerad slyším, ale proč jste mi to neřekla dřív? Kdybych to byl dnes dopoledne věděl, rozhodně bych ho nenavštívil. To je ale
„Doufám, Lizzy, že se ten klobouk bude panu Bingleymu líbit.“
11
10
Made with FlippingBook - Online magazine maker